A2larm přináší deník pěvkyně, která ze dne na den přišla o práci, a tak nastoupila jako prodavačka do jednoho pražského supermarketu – i proto, aby byla užitečná. Jak vnímá svět od pokladny Penny Marketu?
Živím se jako hudebnice na volné noze. Jsem zpěvačka klasické hudby, mám několik rolí v divadlech a zpívám pravidelně s barokními ansámbly. Na začátku března jsem zpívala poslední představení Lišky Bystroušky v Prostějově, o den později vláda zakázala shromáždění nad sto lidí, zrušily se veřejné akce, další den se zavřely školy. Ze dne na den – stejně jako většina mých kolegů na volné noze – jsem se ocitla bez práce a bez příjmu.
Stálé smlouvy se v naší branži týkají jen hudebníků, kteří jsou ve stálém angažmá v divadelních souborech nebo orchestrech. Mezi muzikanty hrajícími starou hudbu prakticky neexistují. Práci máme smluvenou většinou na rok dopředu a musíme se otáčet po celé republice, abychom pokryli životní náklady. Pokud příjmy vypadnou, nemáme většinou velký finanční polštář, který by nás udržel dlouho nad vodou. Svými koncerty potvrzujeme spoustě lidí jejich společenskou úroveň, ale sami jsme učebnicový příklad prekariátu.
Premiér nechce svolat krizový štáb a vede nekonečné nicneříkající tiskovky. Po přečtení několika zahraničních článků jsem přesvědčená o tom, že tento stav nebude trvat jen čtrnáct dní. Finanční rezervu mám asi na měsíc, ale nechci ji rozpouštět, mohla by se hodit pro případnou nemoc. Začínám si hledat práci.
Celý příspěvek Moniky Jägerové, publikovaný 6. 4. 2020 na webu A2larmu, najdete zde.