Současná architektura – povinné čtení pro starosty

Tvoje první kniha O městech a lidech byla o občanských kulturních iniciativách v malých městech a obcích. Nyní sis vybrala téma architektury. I v této druhé knize je patrný tvůj dlouhodobý zájem o veřejný prostor a regiony. Architekturu nahlížíš jako místa společenského dění. Jak ses k tématu dostala?

Michaela Hečková (MH): Chvíli jsem si myslela, že moje druhá knížka se bude týkat jen veřejného prostoru. Nechtěla jsem se však věnovat dočasným kulturním a společenským aktivitám, ale věcem, které mají v regionech trvalejší hodnotu. Proto jsem se začala zajímat o reálnou, fyzickou architekturu. Pokud něco proměňuje vesnici a veřejný prostor dlouhodobě, tak je to právě dům, park nebo náves. Byl to v zásadě logický, i když odvážný krok.

Odvážný v jakém smyslu?

MH: Na začátku jsem se trochu bála, protože nejsem architekt, ale nedostala jsem se do situace, kde by to mohl být problém. Veřejnému prostoru se věnuji dlouhodobě a poslední roky jsem s architekty hodně debatovala, spolupracovala a sledovala, jak se vyvíjí nějaký dejme tomu trend současné architektury u nás. To, že jsem z jiného světa, mi nakonec umožnilo popisovat určité věci jinak než člověk z oboru. Když bych to zpětně zhodnotila, myslím, že mi to dalo možnost být otevřenější. A knihu tak navíc může číst asi i trochu širší publikum.

Představujete realizace veřejných staveb a prostranství z regionů po celé České republice. Z měst a obcí do 20 000 obyvatel. Nejde jen o architektonicky, urbanisticky nebo krajinářsky zajímavé počiny, ale také o výsledky úspěšné spolupráce. Jsou to příběhy osvícených lidí, vizionářů z veřejné správy nebo soukromníků, kteří chtěli něco udělat pro lidi a veřejný prostor. Ukazujete, že nejen v centrech, ale i na malé obci jde dělat velké věci, pokud je vůle. Podle jakého klíče jste po republice jezdili?

MH: Je to kombinace tří kritérií. Původně jsme chtěli hledat realizace v každém kraji. Nakonec se to trochu rozvolnilo a ne všechny kraje jsou zastoupeny. Dalším kritériem bylo neopakovat architektonická studia. Takže co studio, to pouze jedna realizace. A třetím kritériem byla ukázat rozmanitou typologii architektury. Jsou tam ukázky sakrální architektury, veřejný sál, hospoda, náves, sportoviště, krajinářské projekty a další.

Celý rozhovor Kateřiny Přidalové, publikovaný 21. 5. 2019 na webu KreativníČesko.cz, najdete zde.