Se stejnou vášní, s jakou aplikoval Fibonacciho posloupnost při analýze finančních trhů, teď Aleš Knupp prodává a prezentuje české umění. Ryzí byznys dokázal zkombinovat s psychologií a estetikou. A z žižkovského paneláku se přes Los Angeles dostal až ke galerii v centru Prahy.
Přes velkou tyrkysovou skleněnou plastiku sleduji výlohou provoz v pražské Revoluční ulici, za mnou se mezi bílými zdmi mísí kresby Kupky nebo Lhotáka a Nižňanského plastiky s obrazy mladých českých umělců. Sedíme u malého dřevěného stolku v patře Knupp Gallery. Aleš Knupp tu realizuje další část své cesty od obchodování na burze k umění.
„Burza postrádá jakoukoli emoci. Člověk sice může vydělat spoustu peněz, ale stává se z něj skoro sociopat. Životní prostor je omezený na jednu místnost s pěti monitory a z peněz jsou najednou jen čísla,“ vrací se Aleš Knupp do doby, kdy ještě nebyl galeristou, ale spekulantem a místo obrazů sledoval grafy a akciové indexy.
Vystudoval Finance na VŠE a už na škole se začal zabývat využitím Fibonacciho posloupnosti při analýze finančních trhů. „Celé moje studium bylo v podstatě ryze analytické, ale mě vždycky zajímala i praktická psychologie. Takže jsem se snažil na trhy aplikovat jak analytiku, tak určité psychologické faktory,“ popisuje.
Celý příspěvek, publikovaný 19. 6. 2020 na webu Forbes.cz, najdete zde.