Michal Kocourek je úspěšný majitel a producent pražských scén Divadlo Kalich, Komorní divadlo Kalich, Letní scéna Divadla Kalich a Divadlo Palace. Žádné z těchto divadel však v současné době, stejně jako ostatní scény v České republice, nehraje. Pro divadla to představuje hmotné i morální ztráty.
V jaké situaci se ocitlo Divadlo Kalich po říjnovém uzavření divadel?
Prvního října jsme odehráli premiéru Felliniho Silnice s Bárou Hrzánovou a Radkem Holubem v hlavních rolích, přeloženou z dubna. Ještě jsme si na ni stačili vyslechnout chválu od premiérového publika a víc už jsme kvůli zákazu zpěvu, tedy v našem případě nasazených muzikálů, a následnému úplnému zavření divadel nestihli. Co všechno z našich plánů budeme muset posouvat, budeme vědět, až bude známý termín, od kdy zase smíme hrát.
Tahle nejistota pro nás samozřejmě představuje velký problém, protože divadelní provoz se plánuje s velkým časovým předstihem. Není to jako otočit klíčem ve dveřích obchodu nebo kadeřnictví. My zkrátka nemůžeme jen navázat tam, kde jsme před zavřením přestali, ale musíme stavět herní plán znovu od začátku a zejména k tomu nastartovat předprodej.
V čem se druhá vlna liší od situace na jaře?
Především pochopitelně tím, že jsme do ní vstoupili značně ekonomicky oslabení vlnou první. Pro vaši představu, za loňský rok Divadlo Kalich odehrálo tři sta třicet představení, v tom letošním jich je jen sedmdesát. Na druhou stranu jsme smutně bohatší o zkušenosti s přesouváním desítek představení.
Věříme, že na jaře už bude situace natolik dobrá, že lidé budou moci zavítat i na naši Letní scénu pod žižkovskou věží, protože hraní venku bude snad opět představovat jistotu. Na programu třetího ročníku Hvězdného léta v těchto dnech intenzivně pracujeme.
Jakou roli v udržení Kalichu může sehrát program COVID-kultura 2?
Patřil jsem za soukromou divadelní scénu mezi iniciátory komunikace s vládou a společně s kolegy z dalších uměleckých oborů jsem byl součástí týmu, který připomínkoval program COVID-kultura 1 i 2, takže mě hlavně těší, že tu po čtyřech měsících práce je. Za to patří dík ministru Karlu Havlíčkovi a jeho úředníkům.
Výsledkem je podle mého názoru co možná nejspravedlivější koncept na podporu živé kultury, pro kterou byl od začátku zamýšlen. Jsem rád, že snad pomůže překonat to nejhorší období nejen nám jako divadlu. To jest nejen hercům, ale i kolegům řady dalších profesí z divadla a hudby, neboť se nám naštěstí podařilo přesvědčit ministerstvo kultury k podpoře dělníků kultury, kteří vytvářejí pro umělce a jejich výkony tolik potřebné zázemí. Každý, kdo se v oboru pohybuje, ví, že bez nich žádné představení, koncert či festival nemá šanci vzniknout.
Celý rozhovor Radmily Hrdinové, publikovaný 29. 10. 2020 na webu Novinky.cz, najdete zde.