Piana a šachy v ulicích. Zvláštní kovové roury, které v krajině Sudet recitují poezii. Nebo rušno na střeše Paláce Lucerna. „Zajímá mě proměna prostoru. I na zdánlivě mrtvém místě stačí pár věcí a za dva roky vypadá úplně jinak,“ říká Ondřej Kobza, pozoruhodná postava českého veřejného života.
Leitmotivem našeho rozhovoru byla původně jeho další ambiciózní – a také drahá – akce, při níž Kobza chystal obří kulatý stůl na Staroměstském náměstí. Hodlal navázat na podobnou událost na Karlově mostě z roku 2020, čekal zhruba pět tisíc lidí, kteří společně posnídají a v duchu jeho zásadního hesla zažijí město jinak, ale…
„Nejde to, což mě moc mrzí. Počasí bylo strašné,“ lituje Kobza, že v původní středeční termín se Prahou a okolím proháněly silné deště.
Nechat vodu skrápět nazdobené bílé ubrusy by bylo zbytečné fanfaronství. Navíc se třiačtyřicetiletý Kobza v průběhu let změnil. Pořád nemá jasně zařaditelnou kolonku. Většina jeho projektů ale souvisí s veřejným prostorem, má spíš neziskový charakter a dotýká se umění.
„Zároveň jsem se ale musel naučit byznysovému uvažování. Jsem druh podnikatele, který potřebuje, aby ty věci byly i finančně efektivní,“ říká Kobza s tím, že snídaně na Staroměstském náměstí ho osobně měla přijít na zhruba čtvrt milionu korun.
Celý rozhovor Miroslava Němého, publikovaný 16. 9. 2022 na webu Forbes.cz, najdete zde.