Nová pražská kulturní politika je kreativní, ne sociální

Publikováno 19. 7. 2022

V dubnu Kreativní Praha a odbor kultury pražského magistrátu představily dokument Kulturní politika hlavního města Prahy 22+, který naznačuje cestu, jíž by se měla kultura v Praze do roku 2030 ubírat.

Anežka Bartlová a Anna Remešová v komentáři rozebírají, co nová kulturní politika přinese kultuře v hlavním městě a co naopak opomíjí.

Nová pražská kulturní politika je kreativní, ne sociální

Součástí dokumentu Kulturní politika hlavního města Prahy 22+ (dále PKP 22+) je analytická a návrhová část, jež byly sestaveny na základě SWOT analýzy (analýza silných a slabých stránek, příležitostí a hrozeb) a dotazníku mezi širokou kulturní obcí, přičemž výsledná podoba byla diskutována s odbornou veřejností v rámci tzv. Pražského kulturního fóra. Dokument má primárně představit celkovou vizi, která se dále dělí na pět podtémat, průřezová kritéria a definici, „co Praha bude a nebude na poli kulturní politiky dělat“.

Za účelem sledování, sběru a analýzy dat, ale také k rozvíjení kulturní politiky hlavního města byla založena kancelář Kreativní Praha (v letech 2015–2020 pouze jako část IPR Praha, dnes je to samostatná organizace, konkrétně zapsaný ústav), která stojí také za výslednou podobou aktuálně prezentované kulturní politiky. Tým Kreativní Prahy si podle slov v úvodu dokumentu uvědomuje, že o kulturní scéně vlastně nemá příliš detailní údaje, chybí data a podklady, které by jasněji ukázaly, co znamená kultura v Praze. V podrobnějším rozpracování jednotlivých kapitol (zejména kap. „Praha uvědomělá“) však brzy zjistíme, že způsob, jakým se má k lepšímu zhodnocování kultury dojít, zahrnuje (zatím neexistující) software s názvem Evaluart (na něj se čerpá z EU fondů na inovace 14 mil. Kč), který „slouží k evaluaci práce kulturních organizací“. K čemu konkrétně projekt Evaluart povede a jak to ovlivní hodnocení kvality kulturní produkce, zatím není jasné, je ale patrné, že evaluací budou procházet primárně výstupy. Zároveň dokument v sekci „Praha nebude“ slibuje, že za klíčový indikátor nebude považovat návštěvnost. To je samozřejmě sympatické, problémem – jak vyplývá z úvodní SWOT analýzy – jsou totiž především podmínky, v nichž je kultura vytvářena. Bylo by tedy třeba hodnotit také „vstupy“, respektive dávat je vzájemně do vztahu s výkazy výstupů.

Celý příspěvek Anežky Bartlové a Anny Remešové publikovaný 18. 7. 2022 na webu Artalk.cz, najdete zde.