Je snad bourání poválečné architektury nemoc, kterou se nakazil celý svět? V dnešních dnech dochází k demolici slavné tokijské kapslové věže od japonského architekta Kisho Kurokawy.
Nikdy jsem v ní neviděla jen kostky lega nebo na sebe naskládané pračky. Byla něčím víc. Byla pro mě cizokrajnou rostlinou, jejíž semínko spadlo do nepřehledné půdy Tokia a ujalo se. Uprostřed pragmatické zástavby vyrostly dva betonové stvoly obalené kvádrovými květy, každý květ ke svému stvolu připevněný jen čtyřmi šrouby, aby se kdykoliv po svém uvadnutí mohl vyměnit za jiný.
Nakaginská kapslová věž od Kisho Kurokawy, jednoho ze zakladatelů japonského metabolismu, měla své prvenství a to se v architektuře počítá. Byla to první realizace vystavěná z prefabrikovaných buněk, které naplňovaly sny o recyklovatelné a trvale udržitelné architektuře. Fotky věže plnily odborné časopisy a učebnice historie architektury, její podoba se stala ikonou. I já sama jsem ve slabé chvilce navrhla studii obytného domu, který se principu kapslové konstrukce nápadně podobal.
Celý příspěvek Anny Beaty Háblové, publikovaný 13. 4. 2022 na webu SeznamZprávy.cz, najdete zde.