Co se stane z kulturní instituce za více než čtyřicet let své existence? Atrium Žižkov prošlo cestou od klasicky zaměřené koncertní a výstavní síně k otevřenému prostoru, který propojuje umění i všední život tamní čtvrti.
Programová koordinátorka a vedoucí produkce Adéla Matoušková přibližuje, co zůstává neměnné a jak se Atrium přizpůsobuje současným potřebám publika.
Atrium funguje více než čtyři dekády, jak se za tu dobu proměnila jeho role v rámci Prahy a co zůstává naopak konstantní?
Atrium bylo otevřeno v roce 1984 v budově dříve raně barokního kostela jako koncertní a výstavní síň. Tehdejší program v sále byl zaměřený primárně na klasickou hudbu a galerie se i v době normalizace stala důležitým místem pražského kulturního života. Dávala prostor umělcům a umělkyním mimo režimní mainstream a hostila i výstavy autorek a autorů, kteří tehdy nemohli oficiálně vystavovat. Na tuto tradici kvality a svobody se snažíme navazovat i dnes. Program stavíme na těchto hodnotách, ale zároveň ho rozšiřujeme o další roviny, více se otevíráme místním, pracujeme s komunitou a snažíme se posilovat vztah lidí k místu, kde žijí. To dnes považujeme za stejně důležité jako samotný umělecký obsah. Za těch více než čtyřicet let se tak Atrium posunulo od ryze umělecké instituce ke kulturnímu prostoru v tom nejširším smyslu.
Bývalý barokní kostel má specifickou atmosféru. Jak ovlivňuje dramaturgii, ať už hudební, výstavní nebo komunitní?
Prostor Atria je opravdu unikátní, a proto se snažíme všechna jeho specifika podtrhovat a respektovat. Nejen kvůli jeho historii, ale především kvůli jeho poloze. Atrium je tu pro sousedy a sousedky z Prahy 3, a nejen z ní, pro které se snažíme dlouhodobě připravovat kvalitní program tak, aby odrážel atmosféru otevřeného a moderního kulturního centra. Chceme být živým prostorem, kam si můžete ráno přijít zacvičit jógu, dát si dobrou kávu a cestou z práce se pak stavit na kvalitní koncert.
Celý rozhovor Marii Smirnovy, publikovaný 10. 4. 2026 na webu Fullmoonzine.cz, najdete zde.