Literatura už nehraje a nebude hrát tu výjimečnou roli, která hrála tolik let. Literáti nejsou svědomí národa. Tvorba je zbytná věc…
To vše a mnoho dalšího píše literární pozorovatel a dlouholetý spolupracovník Reflexu Jakub Šofar v druhém díle svého ohlédnutí za historií, kontroverzemi a budoucností Státní ceny za literaturu. Pro pořádek zde dodejme, že Jakub Šofar je od roku 2022 členem poroty pro Státní cenu za literaturu, v roce 2023 byl jejím předsedou.
Státní ceny za literaturu a překladatelské dílo, navazující na tradici z první republiky, byly obnoveny v roce 1995. Díky tehdejšímu ministru kultury Pavlu Tigridovi byla do prvního bodu vládního nařízení připojena věta: „Státní cenu za literaturu lze udělit rovněž k ohodnocení dosavadní literární tvorby.“ Klasický český přílepek, na to jsme u nás kadeti.
Předválečná cena takové rozšíření neměla, v krátkém válečném období bylo u dvou jejích nositelů nicméně připojeno „s přihlédnutím k celému dílu“ – u Metoděje Jahna (1940) a Františka Kožíka (1942). Tigridův přílepek byl jakousi pojistkou pro možnost odměnit autory perzekuované předlistopadovým režimem, satisfakcí (společenskou, ale v některých případech i ekonomickou), i kdyby v daný či předchozí rok nepublikovali novinku. Částka spojená s cenou byla nejprve 200 000 Kč, později se zvedla kvůli inflaci na 250 000 Kč, od roku 2006 je to 300 000 Kč. Onen přílepek byl „použit“ například v roce 1999 (Josef Škvorecký), 2007 (Milan Kundera) nebo 2008 (Ludvík Vaculík).
Celý příspěvek Jakuba Šofara, publikovaný 6. 11. 2023 na webu týdeníku Reflex, najdete zde.