Objekt barokní Invalidovny v pražské čtvrti Karlín se po půl roce kulturního oživení na zimu uzavře. Spolek Iniciativa pro Invalidovnu, který pomohl budovu zachránit před prodejem, získal od Národního památkového ústavu (NPÚ) bezplatný pronájem západního křídla objektu. Letos se doposud uzavřená Invalidovna otevřela veřejnosti s kulturně-sociálním programem. Jak se povedla první sezona?
Navazujeme na rozhovor se zástupcem spolku Nisanem Jazairim, se kterým jsme si povídali v květnu před otevřením. Sešli jsme se v zahradě Invalidovny za slunného říjnového dne. Než jsme se pustili do rozhovoru, Jazairi narovnal větrem spadlé židličky a zkontroloval, jak se daří zahrádce.
Co jste vypěstovali?
Několik z našich rezidentů a dobrovolníků z Karlína tady založilo zahrádku. Vypěstovali lilky, dýně hokkaidó a další úrodu sklízeli během sezony. V Praze je urban gardening docela běžný, takže se to nabízelo samo. Zahradničit je baví, jsou nadšení a slyšel jsem, že se snaží domluvit s NPÚ, aby nám pro nadcházející sezonu poskytl další část zahrady, která je nyní nepřístupná.
Takže už máte přislíbené působení v Invalidovně i za rok?
Zdá se, že ano. V našem organizačním týmu diskutujeme, co bude dál. NPÚ se vyjádřil, že naší iniciativě umožní, abychom část objektu mohli využívat i následující dva roky.
To je tedy dobrá zpráva. Když jsme se viděli v květnu, mluvil jste dost nejistě. Klíčové pro vás bylo, aby se doposud uzavřený objekt otevřel veřejnosti s rozmanitou kulturní nabídkou. Chtěli jste si v pilotním režimu přes sezonu vyzkoušet, co zde bude možné dělat. NPÚ vám poskytl pravé křídlo objektu zdarma a vy jste ho pak zdarma nabídli různým kulturním aktérům. Jak byste vaši první sezonu zhodnotil?
Celkově ji hodnotím kladně. Ale pochopitelně je tu řada otázek k řešení, které se během období objevily. Jde i o rozdílné názory a očekávání v našem týmu, který to celé koordinoval. Spolek Iniciativa pro Invalidovnu vznikl za účelem provozu Invalidovny dosti spontánně, spojením několika různých subjektů, které ale spolu v minulosti nikdy nespolupracovaly a vlastně se skoro neznaly. Kromě mě a promotéra Aleše Zemene je zde Studio ALTA, reprezentované Lucií Kašiarovou a Lídou Vackovou, dále Petr Zeman ze spolku Prázdné domy, karlínské Divoké matky, které zde provozují kavárnu, a Marie Foltýnová z iniciativy Karlín sobě. Vznikla mezi námi diskuse o tom, do jaké míry prostor otevřít a jak ho provozovat. Část týmu je konzervativní a opatrná, argumentuje tím, že nejsou peníze, kapacity, čas a ani podmínky na to, aby se prázdný prostor celý využil. Druhá, menší část týmu, ke které se hlásím já s Alešem Zemene, je, řekl bych, otevřenější experimentům, ochotná jít více do rizika a připravená maximálně věnovat svůj čas a energii projektu. S tím je spojené také aktivní hledání finančních zdrojů jinde než jen z veřejných dotací.
Celý rozhovor Kateřiny Přidalové, publikovaný 12. 11. 2019 na webu KreativníČesko.cz, najdete zde.