Sama o sobě Anna-Marie Nedoma říká, že je konzistentní a zralý člověk, který si ve svém životě prošel dobrými i nedobrými zážitky, udělal spoustu blbostí, ale po šedesátce už je aspoň umí reflektovat.
Veřejnost ji ale nejlépe zná jako prozatímní ředitelku Národní galerie Praha, která po svém nástupu v roce 2019 musela s institucí zvládnout první vlnu lockdownu. Co jí zkušenost dala a jak vzpomíná na léta, která strávila na Vysoké škole ekonomické? I o tom se bavila s iListem v následujícím rozhovoru.
Jak se dnes máte, i vzhledem k událostem posledních dní na Ukrajině?
Upřímně, jsem trochu unavená, protože jsme včera u nás na faře ubytovávali uprchlíky. Bylo nutné místnosti přizpůsobit bydlení, navíc přišli pozdě večer, takže jsme s nimi strávili tak trochu bezesnou noc. Mé generace se tahle situace dotýká asi jiným způsobem než mladých lidí, protože si pamatujeme okupaci v roce 1968, rodiče a prarodiče s námi sdíleli živé vzpomínky na osvobozování Rudou armádou po válce, dobře víme, čeho jsou Rusové a jejich vojáci schopni. Na druhou stranu, když má člověk příležitost dělat něco smysluplného či pomoci, tak to činí den lepším. Jinak se mám dobře.
Kolik uprchlíků jste ubytovali?
Nám se tam vejde relativně málo lidí, teď jich máme ubytovaných deset, z toho 5 dětí, je to maximální kapacita. Další už přijmout nemůžeme, uvědomili jsme si, že když je tolik cizích lidí v poměrně malém prostoru a nikdo neví, jak dlouho tam budou muset zůstat, je lepší hledat další ubytování, než je cpát do nějakého nekomfortu.
Celou první část rozhovoru Kláry Řepkové a Kristýny Hávové, který vyšel v tištěném čísle iListu v březnu 2022, najdete zde.