V lednu se pozornost světové veřejnosti obrátila k dění v Bruselu. Některé zajímal skandál s údajnou korupcí v Evropské parlamentu, takzvané aféře Qatargate.
Jiní se o belgickou metropoli zajímali kvůli ohlášenému zániku klenotu nočního života – klubu Fuse, který patří k nejstarším evropským diskotékám s elektronickou hudbou, píše deník El País. Vedení klubu oznámilo, že podniku hrozí zánik kvůli stížnostem na hluk od jednoho ze sousedů. Bruselský podnik je podle listu El País jen jedním ze stovek klubů odsouzených v posledních desetiletích k zániku.
Elektronická hudba přestala být žánrem, který přežívá v undergroundu. Ve Spojeném království se podle sdružení Night Time Industries Association (NTIA) jedná o nejhranější žánr na festivalech. Navzdory tomu od začátku pandemie v této zemi zavřelo zhruba 30 procent klubů, ve kterých se tato hudba hrála. V Německu pro fenomén zániku hudebních klubů, který začal na přelomu století a podle berlínského sdružení Clubcommission je stále viditelnější, vymysleli i vlastní termín Clubsterben, tedy vymírání klubů.
Organizace Clubcommission, jejímž cílem je chránit kulturní hodnotu nočního života v německé metropoli, eviduje za posledních 60 let přes 80 klubů, které musely zavřít.
Člen mezinárodního sdružení Association for Electronic Music (AFEM) Finlay Johnson v rozhovoru s El País vysvětlil, že za zánik klubů může souhra několika faktorů. Zmiňuje například velké realitní investory, kteří vyhání kluby z jejich původních prostor, což byl případ ikonického berlínského klubu Tresor, který musel změnit působiště v roce 2007, dále příliš vysoké nájmy v centrech měst, omezení při vydávání licencí ze strany úřadů a stížnosti na hluk, které jsou výsledkem změny skladby obyvatel v sousedství ve prospěch bohatších, tzv. gentrifikace.
Místo, kde se v současnosti nachází bruselský klub Fuse, je součástí dějin belgické metropole. Původně tam bylo kino, které později nahradila diskotéka se španělskou hudbou Disco Rojo a v posledních 17 letech se tam nachází jedno z nejuznávanějších míst pro elektronickou hudbu v Evropě. Na klub podal stížnost soused, který si tam koupil byt už v době, kdy byl podnik aktivní. Proti jeho uzavření podepsalo petici na 66.000 lidí. Navzdory tomu musel Fuse zkrátit svou otevírací dobu a bude muset do dvou let opustit své současné prostory.
Další velkou hrozbou pro elektronickou hudbu je podle některých nutnost zaměřit se výlučně na ekonomický prospěch. Generální ředitel sdružení NTIA Mike Kill poukázal v únorovém článku pro revue Time Out s názvem „Proč Londýn chodí tak brzo spát“, že v britské metropoli vzniká kulturní prázdno, ve kterém přežívají jen podniky s masovou produkcí. „Podniky pohlcují nezávislé kluby a my ztrácíme identitu britské klubové kultury,“ napsal Kill.
Snahy zachránit podniky, ve kterých se hraje elektronická hudba, ale přinesly i své ovoce. V roce 2021 Berlín poskytl některým klubům status „kulturních institucí“, díky kterému získaly některé daňové výhody a je těžší je vystěhovat. Sdružení Rave The Planet, které stojí za největší přehlídkou techno hudby v Německu, začalo připravovat proces s cílem uznání elektronické hudby za nehmotné kulturní dědictví UNESCO. V případech, jaký představuje bruselský klub Fuse, by se tak musela vzít v potaz vedle zvukové ochrany jednoho jedince také kulturní hodnota, kterou spoluvytváří mnoho lidí.
Někdo je vůči takovému postupu skeptický. To je příklad antropoložky a hudební kritičky Bianky Ludewigové. „Kdo rozhodne, co je kultura a co stojí za to chránit,“ ptá se. Další otázkou podle ní je, co se vlastně chrání. „Úrodnou půdou pro jakýkoliv druh hudby nejsou velké festivaly, ale malé podniky, kde se lidé mohou poznat, osahat hudební set a experimentovat,“ dodává.