Už jen do konce roku bude na Kavčích horách v provozu „mokrá“ část filmové laboratoře, kde se vyvolávají filmové negativy. Česká televize nemá pro fotochemické pracoviště ani externí zakázky, ani interní využití.
Proto chce provoz zavřít a ponechat jenom digitální skener. O zachování pracoviště usiluje třeba Asociace českých kameramanů nebo FAMU. Podle filmařů je to národní technická památka, kterou by navíc mohly uživit zakázky ze zahraničí anebo od Národního filmového archivu.
Ředitel Národního filmového archivu Michal Bregant tuto představu v rozhovoru pro DigiZone mírní. Jím řízená instituce nemá pro filmové laboratoře České televize žádnou práci. Filmový archiv se musí řídit zákonem o zadávání veřejných zakázek a tendr musí být za rovných podmínek otevřený všem zájemcům na trhu.
„Do řádně vypsané veřejné soutěže se Česká televize nepřihlásila, protože věděla, že chceme i věci, které oni neumí a nedělají. Mimo veřejnou zakázku se my pohybovat nemůžeme. Tím to pro nás de facto končí,“ poznamenává Bregant. Těmi činnostmi, které televizní laboratoře nedělají, má například na mysli proces lidově zvaný „odplísňování“.
„Je to ošklivé slovo a v některých lidech vyvolává pocit, že máme ty filmy plesnivé. Není to tak. Odplísňování je standardní procedura, kterou jsme vyvinuli v barrandovských laboratořích v polovině 70. let,“ vysvětluje ředitel archivu. Filmový pás přirozeně stárne a kvůli chemickým reakcím acetátových složek, jimž se přezdívá octový syndrom, se musí pravidelně udržovat. Předejde se tím vytváření bílého prášku na okrajích a povrchu filmu, který může laickému oku připomínat plíseň. „Je to periodický proces, který se bude dělat tak dlouho, dokud ta filmová surovina bude existovat,“ podotýká Michal Bregant.
Celý příspěvek Filipa Rožánka, publikovaný 1. 9. 2022 na webu Lupa.cz, najdete zde.