Status umělce a umělkyně není nové téma. Výzkum o podobě a možnostech jeho zavedení u nás řeší Institut umění – Divadelní ústav (IDU) od roku 2019.
Nově, od doby pandemie, však nabývá na významu a nutnosti jej implementovat i do českého systému. O nejnovější publikaci, která shrnuje poznatky a všechna témata i podtémata, které se ke statusu umělce vážou, jsme hovořili s Evou Žákovou.
Status umělce je nově silným tématem české kulturní politiky. Co má pokus o jeho zavedení do české legislativy primárně (vy)řešit?
Podstatou statusu umělce je napravit a zlepšit postavení umělců, jejich pracovních, sociálních a ekonomických podmínek. Status je chápán jako soubor opatření mířících k ochraně profesionálních tvůrců, interpretů i dalších pracovníků působících v oblasti umění a kultury. Tato opatření se mohou týkat sociálního a důchodového pojištění, daní, zákoníku práce, autorského práva či odměňování. Jde o společensko-právní rámec, který definuje umělecké profese, podporuje jejich společenskou prestiž a rozvoj jejich kariér, ochraňuje svobodu projevu a zabraňuje sociálním či jiným znevýhodněním na trhu práce.
Cílem je tedy jeden nový zákon, který bude zohledňovat všechny aspekty a problematiky spojené s výkonem profesionálních umělců a kulturních pracovníků na volné noze?
S nárůstem poznatků o dané problematice se vyjevuje, že status umělce nevyřeší přijetí jednoho zákona, ale že je zapotřebí status vnímat jako nový koncept kulturní politiky – koncept, který umělce staví do centra dění a přiznává mu roli tvůrce, bez kterého by umění ani kultura neexistovaly. A tento úhel pohledu by se měl promítat do všech kulturně politických nástrojů a opatření na všech úrovních: na úrovni státní správy i samosprávy, kulturních organizací i přístupu samotných umělců a kulturních pracovníků.
Řešit status umělce, tedy přispět k narovnání a zlepšení postavení umělců, je možné více způsoby. Z konkrétních přístupů a iniciativ obsažených v této publikaci je možné vyzdvihnout několik témat, která jsou z mého pohledu pro českou kulturní politiku zásadní a podnětná. Vedle roviny legislativní mezi ně patří především princip férového odměňování, proces stanovení minimálních či optimálních cen různých druhů umělecké a kulturní práce, ale i uznání role profesních organizací a s tím související samotný proces přípravy statusu umělce.
Celý rozhovor Lucie Ševčikové, publikovaný 6. 3. 2023 na webu Kreativní Česko, najdete zde.