Po 12 letech kunsthistorik Jan Randáček dočasně opouští Oblastní galerii v Liberci, které jako ředitel zvýšil návštěvnost z 12 tisíc diváků ročně na 40 tisíc. Minulý týden odjel do Bruselu, kde přijal místo národního experta.
Následující dva roky bude mít na starosti uměleckou sbírku Evropského parlamentu.
„Zůstal jsem zaměstnancem galerie, po dvou letech bych se měl do Liberce vrátit,“ říká Randáček v telefonním hovoru z Bruselu. Zkušenosti odtamtud by doma rád využil. „Abych dopředu eliminoval spekulace: s ředitelem Pavlem Hlubučkem nemáme žádnou dohodu o střídání,“ říká na adresu svého nástupce v Liberci čerstvý národní expert při Evropském parlamentu.
Pro nové zaměstnání se hodí nejen erudicí, ale také životním postojem. Když s manželkou přemýšleli, kde budou bydlet, rozhodli se pro německou Žitavu. „Pracoval jsem v Liberci a žil v Německu, i když jen čtyři kilometry za hranicí. Před dvěma a půl lety jsme tam pořídili nemovitost, která byla levnější než nabídky v Liberci, a teď ji rekonstruujeme. Už jsme tam zakořenili,“ popisuje Randáček.
Jeho dvě děti zůstaly s bývalou partnerkou v Liberci, s manželkou má malou dcerku, která se v Žitavě už narodila. „Žít v zahraničí je velké obohacení. Všímáte si samozřejmě odlišností, ale hlavně zažijete to, co se říká: všude je chleba o dvou kůrkách,“ říká.
V Žitavě žije přibližně 260 přihlášených Čechů. „Víme o sobě, pravidelně jednou za dva týdny se scházíme s účastí od čtyř do patnácti osob,“ popisuje Randáček, podle kterého není výjimkou, že někteří z nich jezdí, jako on, za prací přes hranice. „Například ředitel azylového domu v Liberci, kolegyně, která teď dojíždí pomáhat na hygienu, nebo člověk, který pracuje v liberecké elektro firmě,“ vybavuje si.
Celý příspěvek Magdaleny Čechlovské, publikovaný 10. 11. 2020 na webu Aktuálně.cz, najdete zde.