Češi mají nejen šikovné ručičky, ale i hlavičky, říká v rozhovoru pro magazín FInmag ředitel agentury CzechInvest Patrik Reichl. Problém ale je, že to neumíme prodat.
Posledních šestnáct let svého profesního života jste strávil v CzechInvestu. Není to o trochu víc, než doporučují příručky?
CzechInvest se za dobu, co tu jsem, neuvěřitelně proměnil a posunul směrem, který je mi blízký. Když jsem v roce 2005 nastupoval, orientovali jsme se primárně na příliv přímých zahraničních investic a přípravu velkých průmyslových zón. Tak zněla politická objednávka. Pak přišel vstup do Evropské unie a my začali administrovat evropské fondy. S tím souvisela spousta byrokratické práce. Sám jsem prošel desítky krabic dokumentů, počítal stránky a kontroloval formální požadavky. Postupně se ale začala víc a víc prosazovat jiná agenda a současně se měnila i náplň mojí práce. Rozhodně nemám pocit, že bych šestnáct let dělal to samé. To už bych tu dávno nebyl.
Jaká vládla v CzechInvestu nálada, když jste do agentury nastupoval?
Podobná jako ve společnosti. Chtěli jsme co nejrychleji dohnat vyspělé země, jenže jsme pořád stavěli jen chytřejší a chytřejší výrobní linky. Hejtmani a starostové, se kterými jsme řešili, kde je postavíme, zase toužili jen po tom, abychom právě tu jejich průmyslovou zónu obsadili jediným velkým investorem, který by jedním šmahem zastavěl celý prostor a zalepil tak díru na lokálním trhu práce. Pak se průmyslové parky otevřely, město mělo peníze a nízkou zaměstnanost, a přišla další fáze. Tu bych pracovně nazval už nám sem nikoho nevoďte.
Celý rozhovor Martina Vlnase, publikovaný 24. 7. 2021 na webu Finmag.cz, najdete zde.