Na konci září proběhla na půdě ministerstva kultury (MK ČR) konference Střed zájmu: Status umělce a umělkyně, kterou zorganizoval ve spolupráci s MK ČR a kanceláří Kreativní Evropa Institut umění – Divadelní ústav (IDU).
Při bližším pohledu se ukázalo, že kromě statusu umělce a umělkyně, který by měl být právě na ministerstvu projednáván, byla řeč i obecněji o různých formách státní podpory kulturní činnosti. Zprávu z konference podrobněji popsala Anna Remešová.
Sérii konferencí Střed zájmu pořádá IDU už od roku 2018, za tu dobu se jednotlivé kapitoly dotkly situace tanečního oboru v České republice, otázky mobility v éře klimatické změny nebo budoucnosti kultury postihnuté pandemií. Jako jedno z témat se ve „středu zájmu“ ocitl také status umělkyně a umělce (pod odkazem najdete také záznam celé akce). Právě v důsledku omezení kulturní produkce během pandemie covidu-19 se o pracovních podmínkách a sociálním zajištění v uměleckých profesích začalo mluvit výrazně více, a to po celé Evropě. Podoba legislativního ukotvení postavení umělců a umělkyň se na české umělecké scéně diskutuje sice již od konce devadesátých let, zatím ale žádné vedení ministerstva kultury nepřišlo s konkrétním legislativním návrhem. Po mnoho let tak proplouvala myšlenka na definici umělce a na jeho sociální zabezpečení rozličnými ministerskými dokumenty a novinovými články bez konkrétnějších dopadů a záměrů. Až přišel rok 2020, kdy Evropská unie vyčlenila finance na tzv. národní plány obnovy pro své členské státy a v rámci jednoho takového balíčku se Česká republika a ministerstvo kultury pod Lubomírem Zaorálkem zavázaly k legislativnímu zakotvení statusu umělce a umělkyně.
Celý příspěvek Anny Remešové, publikovaný 17. 10. 2022 na webu Artalk.cz, najdete zde.