Většina strategických materiálů začíná obhajobou důležitosti svého pole působnosti. Kultura patří k těm oblastem, kde to není nutné.
I v době současných velkých změn zůstává základním pilířem naší demokratické společnosti, kdy stále platí slova našeho prvního prezidenta: „Pro společnost, pro národy důležitější je tento život kulturní a jeho základové, nežli jediná jeho část, činnost politická.“ Stejně jako pro Tomáše Garrigua Masaryka je pro mě i dnes Česká otázka nejen otázkou politickou a národní, ale především otázkou kulturní.
Neustále však narážím na nepochopení smyslu státní kulturní politiky ze strany některých občanů a politiků. Hlavním důvodem je dlouhodobá absence vize kulturní politiky v České republice. Kvůli tomu dnes Ministerstvo kultury funguje spíše jen jako úzce vymezené „ministerstvo umění a kulturního dědictví“ a velký potenciál české kultury bývá podceňován. Kulturní politika přitom nemá být jen technokratickým materiálem Ministerstva kultury. Je oblastí mnohem širší a její vývoj má dlouhou historii, kterou je vhodné si zde připomenout.
Rozvoj naší mladé republiky se silně opíral o kulturu. I proto byly například od roku 1919 dle zákona v každé obci zřizovány knihovny, které vytvořily základ dnešní ve světě unikátní sítě. Komplexní státní podpora kultury se plně rozvinula po konci druhé světové války. Tehdy se v celé Evropě prosadila myšlenka, že kultura podobně jako školství má být dostupná všem bez výjimky a není pouze záležitostí elit. Ačkoliv se následně svět rozdělil železnou oponou, na nutnosti všeobecně dostupné kultury shoda přetrvala. Důležitou inciativou poválečného rozvoje Evropy bylo budování dostupné kulturní infrastruktury dotované státem. V Československu šlo například o výstavbu kulturních domů, která korespondovala s budováním německých Kulturhäuser nebo francouzských Maisons de la culture.
Dostupnější československá kultura se začala rychle rozvíjet a patřila mezi světovou elitu. Na výstavě EXPO 1958 v Bruselu, kterou dodnes připomíná známé Atomium, byl náš pavilón vyhlášen jako nejlepší a zdálo se, že československá kreativita souzní s prudkým vývojem moderní společnosti. Dobře nastartovaný rozvoj a enormní potenciál československé kultury ovšem komunistický režim nemohl využít. Nedovoloval totiž nezávislou tvorbu a svobodné vyjádření občanů. Kultura byla chápána pouze jako nadstavba ekonomické základny a kreativita byla potlačena. Úspěšnost se poměřovala jen ekonomicko politickou optikou a tehdejší vládní garnituru zajímalo především to, zda je projekt dobrý k zahraniční prezentaci a zisku deviz. Kultura se pro politiky z národní otázky stala jen druhořadou oblastí.
Sametová revoluce proto byla úžasným okamžikem svobody i pro kulturu. Paradoxně se ale některé nesmyslné představy komunistického režimu zachovaly a v různých podobách žijí dodnes. Kultura bývá částí společnosti stále považována za nadstavbu, která musí být neúčelně dotována. Stále je možné zaslechnout, že si „celá kultura má na sebe vydělat“ a investice do ní nic nepřinášejí. Jedná se však o zásadní nepochopení dvojího charakteru kultury. Jednu část tvoří dotované oblasti, které vytváří umělecké a společenské hodnoty nevyčíslitelné penězi. Zároveň však během posledních dvou desítek let došlo k zásadnímu rozvoji kulturních a kreativních odvětví, která jsou schopná generovat zisk a velkou přidanou hodnotu. Obě oblasti jsou však neodlučitelně propojeny a musí být zastupovány Ministerstvem kultury.
Stále se ozývají hlasy, že Ministerstvo kultury má podporovat jen tzv. „vysoké umění“ bez vysvětlení, co tento pojem vůbec představuje. Část obyvatel, politiků i umělců se dosud nebyla schopna vymanit z osvícenské hierarchie kultury a arbitrárně předpokládá, že některé kulturní formy jsou hodnotnější než jiné, a to bez ohledu na konkrétní výstupy. Taková představa pak vylučuje část společnosti z kulturní participace a ohrožuje společenskou soudržnost. Zapomnělo se, že jedním z hlavních úkolů Ministerstva kultury je zajišťování dostupné kultury a kreativita je přirozenou lidskou potřebou každého občana. Kultura ale nesouvisí jen s kvalitou života a ekonomikou. Je spojena i se šířením hodnot demokracie, humanity, svobody a solidarity napříč celou společností.
Rolí ministerstva tak již nadále nemůže být jen přerozdělování dotací částem kulturního sektoru bez jasné vize. Jsem přesvědčen, že naším úkolem není jen udržování věcí v chodu. Ministerstvo kultury se musí otevřít veřejnosti a zaujmout své místo v rámci kulturního a kreativního sektoru. Státní kulturní politika proto byla široce konzultována a nabízí jasnou vizi pro rozvoj kultury, umění a kreativity po krizi způsobené COVID-19. Klíčovou podmínkou budou i dostatečné finanční prostředky. Nemělo by však být složité na ně v následujících letech dosáhnout. Ke kampani za jedno procento na kulturu se hlásí většina politické reprezentace a někteří mají dokonce ambici ještě větší. Otázkou tak není zda, ale kdy kultura získá podporu, jakou si zaslouží.
Úvodní slovo ministra kultury ČR Lubomíra Zaorálka
Hlavní cíle Státní kulturní politiky 2021–2025+
Cíl 1: Zvyšování dostupnosti a přístupnosti kultury je zvyšování dostupnosti a přístupnosti kultury, což odpovídá spojení silných stránek ve formě komplexní státní podpory KKS a příležitostí zejména s ohledem na velký zájem veřejnosti o kulturní participaci a nové technologie a postupy, které ji umožňují.
Cíl 2: Účinná péče o kulturní dědictví je účinná péče o kulturní dědictví, která vychází ze silných stránek systematické ochrany a udržování kulturního dědictví reagujících na aktuální hrozby v podobě nedostatečného financování, klimatické změny, zastarávání technologií a pouze lokálního rozměru některých oblastí kulturního dědictví.
Cíl 3: Rozvoj živého umění se soustředí na rozvoj živého umění. Využívá příležitostí ve formě aktivního KKS, poptávce po kulturní participaci, husté kulturní infrastruktuře a možnosti synergií v rámci veřejné podpory KKS, k postupnému odstranění slabých stránek ve formě špatného právního prostředí, neefektivního nastavení nástrojů podpory KKS a nedostatečné podpory dovedností a síťování včetně internacionalizace.
Cíl 4: Rozvoj kulturních a kreativních odvětví ve formě rozvoje KKO je založen na stejném principu, kdy velká zásoba talentu, inovační potenciál KKO a úspěšné příklady internacionalizace vedou k omezování slabých stránek např. v podobě dosavadního malého zohlednění ekonomických přínosů KKS.
Cíl 5: Širší role kultury v ČR se soustředí na využití příležitostí ke spolupráci v rámci veřejné správy. Kultura zasahuje do mnoha oblastí společnosti a nedá se omezit pouze na jedno ministerstvo. Cílem je dosáhnout synergických efektů v rozvoji KKS.
Cíl 6: Transformace Ministerstva kultury je posledním a klíčovým cílem pro naplňování prvních čtyř cílů SKP. Jedná se o transformaci ministerstva tak, aby se předešlo negativním dopadům slabých stránek a externích hrozeb. Zásadním předpokladem je zvyšování kapacity MK, aby bylo schopné prosazovat širší roli kultury a efektivně podporovalo celý KKS.
Veškeré dokumenty (přílohy SKP, důvodovou zprávu ad.) najdete na webu Ministerstva kultury.