Obsáhlou publikaci, která je výsledkem více než sedmi let práce početného autorského kolektivu pracujícího pod vedením Pavla Janouška, vydalo Nakladatelství Academia ve spolupráci s Ústavem pro českou literaturu AV ČR.
Inscenaci Nezvalovy Manon Lescaut vidělo v Burianově Déčku na počátku protektorátu více než 90 000 diváků, v pankrácké věznici Nezvalovy verše posílali vězni odsouzení na smrt na motácích spoluvězenkyním. Obliba Manon Lescaut nesouvisela jen s tím, že milostné téma pomáhalo unikat z tíživé reality, ale také s potřebou vyjádřit sounáležitost s napadenou Francií. Právě vydané Dějiny české literatury v Protektorátu Čechy a Morava mimo jiné ukazují, jak literární tvorbu mezi roky 1938 a 1945 formovaly události tohoto období.
Cílem publikace je nejen popsat a utřídit dobovou literární produkci a vyzdvihnout díla, která by měla v kolektivní paměti přežít, ale také přiblížit její sociální kořeny a historické události, jež na ni měly zásadní vliv. Zabývá se i dobovým přijetím těchto děl.
Kniha se soustředí na oficiálně zveřejňovanou tvorbu, zabývá se literárním životem, poezií, prózou, dramatem i filmem a rozhlasem. Stranou nezůstávají ani literatura faktografická a populární či tvorba pro děti a mládež, jakož i výuka literatury na školách. Zvláštní kapitoly jsou věnovány tvorbě v koncentračních táborech a v exilu. Vybočením z dosavadní tradice českých literárních dějin jsou kapitoly věnované německojazyčné literatuře vznikající na území protektorátu.
Vybraným jevům, činům a dílům se v publikaci věnují graficky odlišené případové kapitoly. Jedna z nich popisuje i výše zmíněný obrovský úspěch Manon Lescaut, kterou na popud E. F. Buriana pro divadlo básnicky převedl Vítězslav Nezval. Pro přijetí hry, která měla v Déčku premiéru v květnu 1940, byly dobové okolnosti naprosto zásadní, návštěva představení znamenala vyjádření podpory Francii, jež po téměř dvouměsíční bitvě padla v červnu 1940, a vymezení se vůči nacistickému režimu. Další z mnoha případových studií se zabývá kupříkladu přesunem pozůstatků Karla Hynka Máchy z Litoměřic do Prahy na podzim roku 1938. Pohřebního průvodu na Vyšehradský hřbitov se zúčastnilo přes 200 000 lidí včetně státního prezidenta Emila Háchy a reprezentantů českého literárního života a stal se největší protiněmeckou demonstrací.
„Cílem naší snahy bylo uvědomit si, nakolik poznání i značně specifické části národní historie, jako byla literární tvorba za protektorátu, může osvětlit tradiční, nicméně stále se vracející otázku, kdo jsme, odkud a kam jdeme,“ dodává vedoucí autorského kolektivu Dějin české literatury v Protektorátu Čechy a Morava Pavel Janoušek, nositel Akademické prémie, jednoho z nejvýznamnějších vědeckých ocenění v České republice.
Rozsah: 736 str.
Publikaci si můžete objednat na stránkách Nakladatelství Academia.