Čtrnáct rozhovorů s výjimečnými ženami. Andrea Sedláčková, Zlata Holušová či Jitka Vodňanská…
Každá je jiná nejen svou profesí, životním stylem a věkem, ale i tím, v co věří. Všechny do jedné napsaly dopis a odkryly v něm části svého nitra, střípky příběhů, myšlenek, lásky i pochybností. Věnovaly ho jiným ženám, ale i sobě samým, aby dodaly sílu nebo naději, aby zachytily okamžik či inspirovaly. V navazujících rozhovorech nahlížíme hlouběji. Odkrýváme, co zůstalo schované za slovy, a poznáváme osobnost každé z žen – jejich zkušenosti, profesní mezníky, které je formovaly, jejich touhy a vize, ale i zranění a nenaplněné příležitosti. Dopis je svědectvím okamžiku i nekonečnou inspirací. Kdy naposledy jste (si) nějaký napsali?
Abhejali Bernardová, Zlata Holušová, Kristina Höschlová, Veronika Sovadina Kašáková, Klaudie Kmentová, Klára Kolouchová, Martina Viktorie Kopecká, Eva Le Peutrec, Kristína Nemčková, Petra Nesvačilová, Pavlína Saudková, Andrea Sedláčková, Nora Vlášková, Jitka Vodňanská
Eds.: Ivana Bartáková a Jana Brázdilová
Rozsah: 208 str.
Ukázka z rozhovoru s Jitkou Vodňanskou:
Píšete ještě někdy dopisy? Jaký k nim máte vztah?
Dopisy mám ráda a občas dopisy i dostávám, málo je píšu. Vzácných schovaných dopisů mám několik beden. Internet to zbořil, a to je podle mě škoda.
Dopisy jsou svého druhu vzácná literatura. Už to, že si vezmete krásný papír, píšete konečně rukou, musíte mu dát nějakou hezkou formu, možná i něco přimalujete… Když píšeme dopisy, přemýšlíme jinak, jsme více v bdělosti. Pravý dopis může být jako vyznání vztahu. Vidíte, jsem vlastně do dopisů stále tak trochu zamilovaná.
Některé dopisy jsem mívala na nočním stolku a četla si je před spaním pro radost.
A potom tedy musím říct, že si celý život píšu deník, to je také takový dopis.
Používají se dopisy také v terapiích? Děláte to?
Ano, psaní dopisů se v terapiích používá.
Můžete je psát předkům nebo sami sobě. Někdy na kurzu dopisy sesbíráme a pošleme je za měsíc pisatelům domů. Ty dopisy mají třeba téma „dopis mojí duši“. Když člověk napíše o tom, co v procesu terapie získal nebo co v sobě vypátral, má to velkou hodnotu. Jakmile totiž z terapie odejdete domů a vrátíte se do každodenního blázince, brzo na to zapomenete. A proto posíláme dopisy s odstupem času, jako připomínku vhledů, poznání.
Zmínila jste, že si píšete deník. Píšete každý den?
Teď už ne pravidelně. Píšu, když se něco zajímavého pro mě děje, anebo na konci roku. To si píšu připomenutí toho, co jsem ten rok prožila. Já moc ráda fotím, takže i podle fotek si to člověk krásně vybaví.
Co se povedlo ten minulý rok? Za co jste vděčná?
Jsem vděčná za celý rok.
Za rodinu, za práci, za to, že chodím, že žiju, že můžu meditovat, že můžu pracovat a baví mě to. Že umím vidět krásu, že jsem našla nové vzácné lidi, že mám celá desetiletí skvělé stabilní přátele, že ještě stále s odvahou každý rok jezdím do mé milované Asie, že mám neutuchající touhu poznávat stále nové věci, že se nenudím, že mám smysl pro humor a neztrácím ho.
A zároveň je milion jiných těžších věcí, a s těmi se nonstop musím vyrovnávat – a zatím zvládám. A to bych řekla, že se mi taky povedlo.
Je nějaký dopis, který předčil ty zbylé?
Mám dopis, který jsem neotevřela. Jen jsem do něj nahlédla a přečetla si začátek. Mám ho schovaný, je z roku 2000, kdy jsem odjela do Barmy. V té době nebyly mobily a v klášteře se nesměly dostávat ani psát dopisy. Mlčení, totální ponor do vlastní mysli, ztišení na maximum. Až když jsem odjížděla, po téměř čtyřech měsících jsem dostala štos dopisů.
A tam byl tenhle od mámy.
A proč jste ho nedočetla, bála jste se?
Víte ono je to vlastně také vyznání a dopis o velké lásce, ale to člověk prostě někdy nemůže vydržet. Možná ho dočtu na smrtelné posteli.
xxx
Jana Brázdilová
V knižním světě se pohybuje již devátým rokem. V marketingu Luxoru a Euromedia pečuje o to, jak co nejlépe prodat knihy, které zde vycházejí. Je šéfredaktorkou Luxor magazínu, shání zajímavé autory pro nové projekty. Spoluautorsky se podílela na knize Hovory s terapeuty. Zbožňuje hory, čas s rodinou a samozřejmě knihy.
Ivana Bartáková
V podcastu knihkupectví Luxor si s Lucií Zelinkovou povídá o knižních novinkách a v rozhovorech zpovídá zajímavé osobnostmi ze světa knih. Profesně působí v marketingu, celým srdcem je nyní na rodičovské dovolené. Ve volných chvílích moderuje knižní křty a besedy. Redakčně i jako koordinátorka projektu se podílí na knihách Adama Gebriana. Baví ji propojovat lidi a dávat věci dohromady.
Publikaci nakladatelství Universum si můžete objednat například zde.