Do nového díla s pracovním názvem Poryvy choreografky Kateřiny Stupecké hledáme interprety.
Do vznikající představení Poryvy (pracovní název) choreografky Kateřiny Stupecké hledáme taneční interpretky a interprety s výbornou současnou technikou, dovedností improvizace a osobitou jevištním výrazem.
Výzva a výběr proběhnou formou workshopu: 14. 3. 2026 od 15.00 do 19.00, Komunitní prostor Smíchov – chrám (Na Doubkové 2040/8, Praha 5).
Informace a registrace do 10. 3. 2026 krátkým mailem a zasláním CV na adresu kurátora projektu Honzy Malíka, .
Tvorba a realizace představení: srpen–říjen 2026
Realizace proběhne v produkci 2VA z. s. v koprodukční spolupráci s Komunitním prostorem Smíchov a jejich koncertního cyklu Šest na pětce.V rámci umělecké spolupráce bude poskytnuta smlouva na nastudování díla a uvedení.
Kateřina Stupecká absolvovala Konzervatoř Duncan centre (2007) a obor choreografie a pedagogika tance na HAMU (2014). Zúčastnila se studijního pobytu na Fontys Dance Academy v Nizozemí, kde působila také jako pedagožka současného tance. Dále absolvovala taneční stáž ve skupině Déja Donné (Simone Sandroni, Lenka Flory) v Itálii a ve Francii pod vedením Jeana Gaudina.
V několika minulých letech zaujala vlastní autorskou tvorbou, která zahrnuje výjimečná díla: Like Glass, Da Capo, Prolog, Sunyata Kašpar, Teorie chaosu, Jsem zmrzlá bouře a Mezisvěty (obě poslední pro studenty Konzervatoře Duncan centre v letech 2019 a 2022). Pod vedením Davida Hintona vznikl její taneční film Kašpar. Za svou choreografickou práci získala ocenění: Cena Jarmily Jeřábkové/Festival Nové Evropy 2008 (Da Capo/Al Fine), Cena SAZKY za „objev v tanci“ 2009 (Da Capo) a nominace na Nejlepší inscenaci roku 2011 (Sunyata). Její poslední tvorba představuje choreografickou spolupráci na česko-běloruské události autorky Noname67 pod názvem Vyjdu z lesa, vyjmu páteř ze svého hřbetu a budu ji mít místo meče (2023) a taneční kantátu Kmeny (2024) na hudbu Jakuba Rataje (premiéra v rámci Roku české hudby).
Její taneční díla spojuje linka vykreslující bohatost vnitřního světa a vnitřních dějů. Da Capo vyjadřuje rozhodnutí jako začátek cesty, jejíž pokračování v rozhodný moment neznáme; jako silný proud, který nás nese vlastní inteligencí. Inscenace Sunyata je inspirovaná dílem Temná noc duše terapeuta Thomase Moora a dá se přeložit jako plodná prázdnota, prázdnota, ze které se vše rodí. Temnota, z níž povstává duše. Mezisvěty vedou diváka do vnitřního světa imaginace, světa za realitou existence v hmotě, přesto možná mnohem reálnějšího.
Jako taneční interpretka spolupracovala s Fabrice Ramalingom (FR), Jiřím Heřmanem, Janem Kodetem, Yoshi Oida, divadlem Bratří Fromanů a SKUTRem. Byla stálým hostem Laterny Magiky, ND Praha a skupiny DOT504.
