Řada uměleckých organizací se dnes ocitá ve finančních nesnázích, jejichž příčinu lze hledat v ekonomických slabinách a limitech tohoto průmyslu. V oblasti umění nelze aplikovat zavedené strategie pro zvýšení produktivity (nové technologie, systémy), kterých mohou využít jiné subjekty. Klasická díla performativního umění vyžadují stejný počet vystupujících, jako před sto lety. Náklady se zvyšují, ale kapacita divadel či cenová resistence (tzv. price resistance) mecenášů a příznivců limituje celkový možný profit z prodeje lístků. Odvětví performativních umění se tak potýká s citelným rozdílem mezi příjmy a výdaji. Nefunguje ani zvyšování cen lístků či seškrtávání uměleckých či marketingových výdajů. Autor čtenáře seznamuje se základními pravidly pro oživení uměleckých organizací ve finanční krizi a radí, jak je udržet ekonomicky silné. Dotýká se přitom nároků na úspěšné vedení, úskalí snižování nákladů, nutnosti rozšíření programového kalendáře, klíčové role efektivního marketingu a fundraisingu a přisuzuje důraz zaměření se na přítomnost a pozitivně laděnou zprávu veřejnosti.