Publikace mapuje změny, které plánování v oblasti kulturního dědictví zažívá. Zároveň zvažuje jak v praxi na tyto změny reagovat. Současná praxe se musí přizpůsobit regionálním potřebám, které stojí na lokální kulturní tradici.
Autoři sektor kulturního dědictví nevnímají jen jako technický proces, ale také jako sociální konsktrukt, který pomáhá určovat identitu, hodnoty a význam.