Tato studie se zabývá tím, jak kulturní organizace financované ze státního rozpočtu získávají uznání širokého publika a ještě širší celostátní populace, stejně jako úzkého publika, umělců a intelektuálů. Autor zkoumání zakládá na dvou kulturních institucích Norské národní opeře a baletu a Filharmonii v Oslu, které mají největší vládní dotace.