Publikace v první části představuje tematickou oborovou literaturu včetně kvalifikačních prací a následně sleduje vývoj vztahu státu a kinematografie na detailně vykresleném pozadí proměn národní kulturní politiky od roku 1989 až téměř do současnosti. Vychází jak z teorie kulturního pole, tak z rámce advokačních koalic, díky nimž může definovat zájmové komunity, jejich hodnotová kritéria, postupné proměny paradigmatu v závislosti na vnitřních a vnějších okolnostech, a zároveň upozornit na rizikovost některých aspektů a navrhnout, jaké postupy usnadňují proces vyjednávání.