Práce se zaměřuje na specifický nástroj kulturních institucí v zahraničí, který dokumentuje svůj historický vývoj od doby jeho původního rozmístění velkými evropskými mocnostmi až po jeho nedávné přijetí řadou menších a větších zemí. Přehled současného stavu kulturních institucí v zahraničí zpochybňuje rozšířenou víru v klesající kulturní úlohu národního státu a odhaluje jeho vytrvalost jako nástroj národních agend a politických a ekonomických zájmů, a to navzdory jeho internacionalistické rétorice.