Michael M. Kaiser se v publikaci vyjadřuje k současnému stavu uměleckých institucí a má přitom na mysli orchestr, operu, balet, moderní tanec, divadlo a i muzea. Dle Kaisera, nový vývoj a peripetie v 21. století položily uměleckým organizacím řadu výzev – zmiňuje internetový boom, smrt nahrávacích společností, skomírání předplatného, ekonomickou nestabilitu, protěžování stylu vzdělávání STEM, počátek opery v kinech, úpadek novin, hrozby seriózní kritice umění a stárnutí donorské základny. Na modelu struktury tohoto odvětví od Michaela Portera autor přesvědčivě ukazuje, že pokud se nepodstoupí jisté kroky nyní, pak budou středně velké instituce performativních umění v roce 2035 již minulostí. Přežijí jen ty největší, ceny vstupenek budou nastaveny pro movité návštěvníky a program převážně omezen na populární a lukrativní představení.