Tento článek studuje kreativní průmysly dvou ekonomicky nejvyspělejších měst v Číně – Pekingu a Šanghaje. Článek je založen na tezi, že rozvoj kreativních a kulturních průmyslů v Číně je jak omezován, tak umožňován pomocí existujících institucionálních rámců na centrální i lokální úrovni. Slabiny i silné stránky konkrétních podsektorů jsou zcela ovlivňované svými vlastními městskými historickými, socio-ekonomickými a politickými institucemi a orgány.