Autor článku představuje sociologickou analýzu třídních dispozic a předpokladů člověka (habitus), které převládají v současné kulturní produkci. Článek poukazuje na model získaný z psychoanalýzy, uvažující nad fanatazií jako nejenom strukturující subjektivitu, ale jako nad zprostředkovatelem, který může skrze kreativní průmysl objevit sociální a kulturní alternativy k neoliberální vládě.