Autorka upozorňuje na překvapivý vývoj současné britské kulturní politiky. Faktem je, že diskuse o možných způsobech řešení sociálního vyloučení a debaty o roli dotovaného umění ve společnosti se začaly prolínat, jelikož vláda a hlavní subjekty, které financují veřejné umění, zdůrazňují kladnou pozici umění při zmírňování projevů vyloučení.