Publikace představuje koncepci muzea zaměřeného na nové formy interakce s publikem. Koncept antimuzea spočívá v rozvíjení divadelního a vztahového potenciálu muzejních artefaktů a na propojování těchto artefaktů s kontextem jejich produkce, společenským děním a každodenním životem diváků. Na rozdíl od klasického muzea není antimuzeum založené na jednostranné edukaci, ale stává se místem pro utváření dialogu, výměny a transformace. Kniha představuje řadu případových studií, mezi kterými je například newyorské New Museum či australská Mona.