Časopis CEDIT zve k účasti na laboratoři CED_Observer, tentokrát v přímém spojení s právě probíhajícím uměleckým výzkumem infrastruktur performativní umělkyně Kataríny Markové. V aktuálním projektu se zabývá fenoménem nedokončené cesty, tzv. Hitlerovy dálnice.
Trosky silniční architektury v krajině (kusy betonu, pískovcové bloky, mostní pilíře, tunely) na trase Wroclaw-Brno-Vídeň tvoří téměř neviditelnou linii. Někteří dodnes vnímají nedokončení silnice jako selhání a cítí nostalgii po nenaplněném projektu, který měl regiony pozvednout k modernosti a hospodářské prosperitě. Místo aut, tanků a těžké vojenské techniky tento Hitlerův sen o dálnici nyní okupuje divoká vegetace a zvěř a mostní pilíře využívají různé subkultury k pořádání festivalů nebo volnočasových aktivit. Přestože infrastruktury, jako měla být tato, určují každodenní život míst, lokální komunity, lidská i nelidská těla nad nimi získávají kontrolu pouze v případě, že selžou a jejich potenciál není naplněn. Hitlerova dálnice je dnes odrazem jakéhosi krásného selhání, které plánovanou dopravní infrastrukturu transformovalo do zcela nových funkcí. Vedle toho se nabízí i kritická otázka: Jakého významu nabývají tyto “monumenty” bývalého nacistického režimu v době eskalujících světových konfliktů?
Účastnictvo laboratoře zveme k teoretickému i zážitkovému zkoumání a zviditelňování různých infrastruktur – hmotných i nehmotných – které tvoří komplexní síť vyjevující viditelné i neviditelné, jasné i nečekané vztahy. Ať už je využíváme či je sami tvoříme, ať chceme nebo ne, jsme ve své každodennosti jejich součástí. Jaké neviditelné rámce a propojení určují náš pohyb a fungování? Jak se tyto rámce, v nichž pobýváme, otiskují do našich těl? Kdo je v nich návštěvníkem a kdo domácím? Jak to souvisí s geopolitikou, historickými a současnými materiálními, energetickými toky a tokem kapitálu? Které jsou prospěšné a které toxické? Do jaké míry si je lze zvolit? A nakolik máme možnost popřít existující a vytvářet ty vlastní?
Laboratoří provedou Barbora Liška a Milo Juráni. Živý dialog povedeme s Katarínou Markovou.
Termíny:
pá 5. 9. 16–18
so 6. 9. celý den
ne 7. 9. celý den
pá 12. 9. 16–18
so 13. 9. celý den
ne 14. 9. celý den
Podklady pro přihlášení:
Motivační dopis o délce cca 1 NS (krátce představte sebe, čemu se věnujete a především proč vás téma laboratoře konkrétně zaujalo či z jakých perspektiv nad ním uvažujete).
Motivační dopis zasílejte na e-mailovou adresu do 30. 6. 2025.
Do 15. 7. 2025 vám potvrdíme účast a během srpna vám zašleme přesný harmonogram úvodního setkání a rámcový program celé laboratoře. Mimo to vám nasdílíme také hlavní i doplňující materiály k tématu.
Podmínky účasti:
K účasti vyzýváme studující jakéhokoliv vysokoškolského oboru či střední školy, kohokoliv, koho zajímá téma infrastruktury a systémů, jichž jsme součástí, nahlédnuto perspektivou uměleckého výzkumu. Účast není finančně honorovaná, ale lze si ji vykázat v rámci příslušného předmětu či praktické stáže v kurikulu studia.
Účast na stáži je zdarma.
Jazykem laboratoře je čeština a slovenština, případně angličtina v případě nepřeložené cizojazyčné literatury.
Od frekventantů a frekventatek požadujeme účast na všech setkáních.
Součástí laboratoře budou výjezdy do okolí Brna za ruinami tzv. Hitlerovy dálnice.
Nabízíme několik ubytovacích míst v prostorách CEDu. Pokud máte o možnost ubytování v Brně zájem, prosím, napište nám to v rámci přihlášky.
Provázející:
Barbora Liška
se věnuje neformálnímu vzdělávání v kontextu performativního umění a divadla (např. stáže CED_Observer v CED Brno, Senior kavárna v brněnském HaDivadle aj.). Spoluzaložila časopis CEDIT (2019) a v minulosti se zabývala teorií a reflexí současného tance. Jako dramaturgyně se podílela s tYhle na aktivisticko-klaunském projektu N.A.To‘, na dvou lokálních uvedeních performance Atlas a pohybovém duetu (Ne)boj. Do své práce zve témata relativizace nepropustných hranic mezi teorií a praxí a záměrné propojování obojího, hledání souvislostí mezi myšlením a tělesností a jejich aplikace, vytváření a péče o prostředí, které zvědomuje hierarchie se snahou nevytvářet nerovnosti, je laskavé, bezpečné a dodává kuráž každému zúčastněné*mu.
Milo Juráni
je dramaturg, kurátor a teoretik, který se zaměřuje na průniky performativních praxí, ekologických témat a přístupů, environmentální nespravedlností a rovněž přidruženými jevy jako jsou intersekcionalita, dekolonizace a deantropocentrizace v umění a společnosti. Zmíněným kategoriím se věnoval i ve své disertační práci s názvem Scénické umenia v antropocéne (VŠMU Bratislava). V posledních dvou letech působil jako kmenový dramaturg HaDivadla, vedle toho pravidelně spolupracuje na projektech německé umělecké skupiny MFK Bochum. S Katarínou Markovou nejintenzivněji kolaboruje na interdisciplinárním sériovém projektu Site of rifts and tank drifts / Tankodróm. Bývalé, dnes nefunkční, oficiálně opuštěné cvičiště nad slovenským Martinem zkoumají jako místo neustálých proměn a aktivity – posledního kolapsu militarismu i budoucího hrozícího potenciálu. Od roku 2024 rovněž pedagogicky působí na Katedře divadelních studií Masarykovy univerzity.
Katarína Marková
je intermediální umělkyně, která se pohybuje na trajektorii mezi Slovenskem, Českem a Německem. Její tvorba osciluje mezi site-specific uměním, performancí, zvukem a je založena na konkrétních situacích, udalostech a místech, které otevírají širší přepojení. Je soúčastí ženské umělecké skupiny MFK Bochum, která sa pohybuje prevažne pri okrajech dálnic a pre kterou jsou v jejich procesech důležité „DIY strategie a princípy potěšení“. Posledných pět let pozýva hostí na bývalé tankového cvičisťe při Martine (SVK), kde s nimi tráví čas. S režisérkou Caroline Kapp formují od roku 2024 “taktické tělo”, které zkoumá přepojení mezi strukturami umění a militarismu. Studovala scénický výzkum na Ruhr Universität v německé Bochumi.
Projekt se uskutečňuje za finanční podpory International Visegrad Fund.