Nový ministr kultury Lubomír Zaorálek chce svůj post využít daleko aktivněji, než jeho předchůdci. Právě ze zahraniční politiky si odnesl pocit, že kultura je jednou z nejvýznamnějších věcí, kterou máme a kterou se můžeme prezentovat ve světě.
To jsou jistě obecné pravdy, ale pokud nepochopí alespoň část politiků i občanů, k čemu kultura je, zapadnou tato slova rychle v zapomnění. Zaorálkův úkol je tedy velice těžký, ale určitě nejde jen o peníze.
Původně totiž kultura představovala v užším slova smyslu soubor tvůrčích lidských činností, tedy uměleckých oborů, které je třeba pěstovat, protože v důsledku tvarují myšlení.
V širším slova smyslu ale jde o systém všech významů, činností a vzorců chování, které člověk pěstuje, osvojuje si a předává. Proto můžeme hovořit o kultuře stolování, kultuře veřejného prostoru, kultuře jazyka a dialogů, o politické kultuře atd.
Jenže vztah ke kultuře v posledních staletích prodělal velké změny, a to nejen u nás, ale i v celé naší civilizaci, pokud civilizaci chápeme jako pojmenování pro větší nadnárodní celek, které spojuje státy s blízkou kulturní tradicí.
Celý článek Karla Hvížďaly, publikovaný 5. 9. 2019 na webu Irozhlas.cz, najete zde.