Právní důvody odvolání ředitele Národní galerie Praha a Muzea umění Olomouc

V posledních dnech zazněla v některých mediích kritika ministerstva ohledně 1) způsobuodvoláníobou ředitelů, zejména pana docenta Jiřího Fajta a řada dezinformací a nepravd ohledně 2) důvodůvlastního odvolání.Tento dokument má za úkol pro odbornou veřejnost a média přehledně shrnout fakta, které k tomuto kroku ministerstvo vedly.

1. Administrativní rámec odvolávání ředitelů příspěvkových organizací

Právem a kompetencí ministra je jmenovat a odvolávat jednotlivé vedoucí pracovníky a ředitele příspěvkových organizací řízených MK ČR, a v některých případech je to i bezodkladnou povinností, zjistí-li, že nevykonávají kvalifikovaně svou práci, neplní-li své pracovní povinnosti či dokonce dopustí-li se porušení zákona či jiných předpisů. Děje-li se tak opakovaně a soustavně, a je-li zde důvodná obava, že obdobná jednání budou pokračovat i v budoucnu (viz. výrok pana Fajta o brzkém záměru uzavřít stejnou smlouvu pro rok 2019) je zákonnou povinností ministra konat aktivně a neprodleně, aby ochránil majetek a dobré jméno dané instituce i celé České republiky a zabránil dalším škodám. 

2. Odvolání GŘ Národní galerie Praha

Média byla na TK dne 18. 4. 2019 informována mimo jiné o „licenční smlouvě“, kterou si bývalý GŘ Jiří Fajt zajistil sám sobě 31. prosince 2018 odměnu ve výši 1 120 000 Kč ke svému platu a dalším odměnám za „dramaturgický plán výstav pro rok 2018“.Tato smlouva byla pouze nejvážnějším porušením povinnosti řady jeho manažerských pochybení, která dokládají veřejnosprávní kontroly, které v NGP probíhaly poslední 4 měsíce (nikoli tedy za 4 dny, jak tvrdí pan Fajt).

V čem spatřuje MK ČR protiprávnost jednání pana Fajta? Dle výsledků zmíněné několikaměsíční veřejnosprávní kontroly a následného právního rozboru se měl GŘ dopustit následujících jednání:

1. Odměnu ve výši 1 120 000Kč čerpal z prostředků výhradně určených na „součást oslav připomínajících významná výročí roku 2018 spojená s českou státností“.Dle vládního usnesení č.353 z 10. května 2017 se tato odměna mohla stahovat pouze a výhradně na 2 projekty a to „První republika“ a výstava „1968: S LIDSKOU TVÁŘÍ“. Pan Fajt však v předmětu licenční smlouvě uvádí dalších 6 projektů, které se projektů výročí vůbec netýkaly (jako např. Bonjour Monsier Gaugain, Fr. Kupka a další), tedy výstav, které byly součástí normálního výstavního programu NGP pro rok 2018, nikoliv však výše zmíněného a vládou financovaného projektu „Oslav výročí“). To znamená, že nemohl a nesměl do předmětu licenční smlouvy zahrnout projekty, kterých se oslavy bezprostředně netýkaly a navýšit si tím neoprávněně objem předmětu vlastního plnění licenční smlouvy.
2. Smlouva je uzavřena na jedné straně panem Jiřím Fajtem, v té době generálním ředitelem NGP a na straně druhé paní Giese, jeho kancléřkou. Ta má však podle Směrnice NGP č. 5/ 2017 viz a podpisového řádu ze dne 1. 7. 2018 pravomoc podepisovat smluvní závazky maximálně do výše 500 000 Kč bez DPH. Pan Fajt ze dne 17. 4. 2019 tvrdí, že v případě zastupování GŘ má stejné kompetence jako on (myšleno Jiří Fajt). Protože ale na smlouvě je vlastnoručně podepsán GŘ Fajt a jeho kancléřka Giese, o žádném zastupování nemůže být řeč. V tomto bodě je možná smlouva relativně neplatná.
3. Další zvláštností smlouvy je přisvojení si oprávnění sám sobě si udělovat odměnu a stanovovat její výši. Taková záležitost by musela být jednoznačně projednána s Ministerstvem kultury, resp. příslušným odborem a zaznamenána, k čemuž nedošlo. I kdyby opravdu došlo k ústním jednáním mezi panem Fajtem a exministrem kultury panem Hermanem, jak se uvádí v médiích, o dorovnávání platu pana Fajta na tzv. německou úroveň různými smlouvami o dílo za vedení rezortu panem Hermanem, toto ujednání rozhodně nezavazuje další ministry. Proto v případě výměny ve vedení ministerstva kultury (nastoupení pana Šmída 13. 12. 2017 a pana Staňka 27. 6. 2018 po panu Hermanovi) měl GŘ v případě požadovaných úprav svého platu vstoupit v jednání s novým ministrem, potažmo jeho náměstkem, a vést dialog o možných mimořádných způsobech odměňování a popř. argumentovat způsobem, jakým mu podle jeho vlastního vyjádření vyšel vstříc ministr Hermanem např. v případě výstavy Karla IV. K dialogu na toto téma mezi GŘ a MKČR však nikdy nedošlo. Ponecháme-li nyní stranou nemorální, netransparentní a pro ostatní kurátory zcela nekolegiální formu tohoto způsobu odměňování, je zřejmé, že si jak o výši, tak o právním titulu této odměny rozhodl svévolně, bez předjednání a bez schválení ze strany ministerstva, sám pan Fajt. 
4. Vážnou nestandardnostíje retroaktivní ustanovení v čl. 8.1,neboť smlouva byla uzavřena 20. prosince 2018, ale nabyla „obligačně právní účinnosti“ zpětně od 1. 9. 2017. Toto krajně nestandardní ustanovení působí v kontextu celé smlouvy podezřele a účelově.Zákon předpokládá, že smlouvy na služby se vyjednávají dopředu, nikoli se zpětným plněním, protože službu není možné skladovat a využít např. ze zásoby. Jestliže je proto smlouva na službu uzavřena na celý rok 2018, očekává se, že bude rozhodně projednána a podepsána před tím, než se projekt spustí, tedy nejpozději před začátkem výročí oslavv prosinci roku 2017. A nikoli v posledním týdnu v roce následujícím (prosinec 2018), s tím, že ihned po podepsání si odměnu autor nechá poslat od Národní galerie na Silvestra 31. 12. 2018 celé plnění, tedy částku přesahující 1 milion Kč.
5. Neméně sporným bodem je v čl. 2.1 specifikace „autorského díla“. Jen stěží lze považovat za ucelené autorské dílo dramaturgickou koncepci NGP pro rok 2018, zvláště podílelo-li se na ní vícero dalších kurátorů a autorů, což je doložitelné z veřejných zdrojů. Jedná se pak spíše o spoluautorskou činnost vícero autorů, ne tedy o svébytné a jedinečné dílo jediného autora, tedy pana Fajta. U pozice generální ředitele se dále předpokládá, že bude ze své pozice kontrolovat a dozorovat schválený dramaturgický plán výstav a jednotlivých projektů, včetně osobní komunikace s jednotlivými umělci, a to jako součást výkonu své běžné manažerské koncepční a řídící agendy, ne jako specificky a extra honorovanou činnost.

Stranou ponecháváme nekolegialitu celé vysoké odměny, kde se už nejedná o trestněprávní záležitost, ale jen o postup proti dobrým mravům, a která je u osoby v předním manažerském postavení zvlášť profesně nepřijatelná.

V kontextu výše uvedených bodů je nutné dodat, že jedním z důvodů okamžitého odvolání byla i skutečnost, že pan bývalý GŘ Fajt přiznal kontrolorům 17. 4. 2019 (stejně jako to pak znovu potvrdil v TV Událostech Komentářích dne 18. 4. 2019), že obdobnou smlouvu, se stejnou výší odměny, se chystal uzavřít i pro rok 2019. Jinými slovy chtěl nadále pokračovat ve svém neoprávněném jednání spočívajícím zejména v přisvojení si pravomoci sám sobě rozhodovat o výši autorských odměn k základnímu platu ředitele a to bez jakéhokoliv projednání se svým zřizovatelem, ministerstvem kultury ČR.

Na závěr třeba ještě zmínit, že bývalý GŘ pan Fajt se ve své obraně manipulativně opírá o vládní usnesení, v kterém se v žádném místě nehovoří o možnosti sjednat si extra odměnu ani její výši, a to navíc na úkor svých zaměstnanců a vlastní instituce, jejíž zájmy, včetně ekonomických, měl hájit. Vyplacením si extra odměny ve výši 1 120 000 Kč tak mohl naplnit všechny znaky protiprávního jednání.

Při shrnutí všech výše uvedených faktů je zřejmé, proč bylo zákonnou a bezodkladnou povinností ministra konat a bývalého ředitele NGP odvolat, neboť podklady, které dostal, svědčily o skutečnostech, nasvědčujících tomu, že mohl být s vysokou mírou pravděpodobnosti spáchán trestný čin nebo jiný protiprávní skutek. Oněch skutečností byla cela řada a jejich detailní výčet je obsahem podaného trestního oznámení a bude předmětem vyšetřování orgánů činných v trestním řízení.

V případě pana ředitele Fajta se jednalo o závažné podezření ze spáchání několika trestných činů na úseků hospodaření a střetu zájmu, zejména pak závěrů z předběžného šetření vnitřní kontroly MK. Veškeré skutečnosti a okolnosti musí nyní prošetřit orgány činné v trestním řízení.

3. Odvolání ředitele Muzea umění Olomouc

V případě pana ředitele Soukupa se jednalo zejména o fatální selhání při přípravě a řízení projektu SEFO a v té souvislosti protiprávního jednání, jehož se měl dopustit tím, že ignoroval výtky a zjištění kontrolních orgánů MKČR a aktivně nezjednal jakoukoliv nápravu ve věci ukončení smlouvy s architektonickým studiem DI5, kde hrozí velká škoda prostřednictvím soudního řízení, stejně, že zamlčel zřizovateli dlouhodobý předražený nákup jednotlivých parcel pozemků pro budoucí areál projektu SEFO.