Za svůj život nasbíral stovky uměleckých předmětů: obrazů, soch, starožitností a archiválií, a i když je mu 80 let, stále si nemůže odpustit občasné nákupy v galeriích či na aukcích. Každá sběratelská vášeň ale přináší otázku: co bude se sbírkou po mé smrti?
Náš sběratel, říkejme mu Jan (redakce jeho jméno zná, ale nepřál si je zveřejnit), je rozvedený a bezdětný. Rozhodl se svou sbírku prodat jako celek zájemci, který ji také jako systematicky budovaný komplexní soubor udrží pohromadě. To se ale nepodařilo. Každý sběratel má jiné zájmy a jiné oko. O některé artefakty měli kupci zájem, nikoli však o celou sbírku, která navíc byla dost drahá. Také aukční domy stály jen o jednotlivé kusy. Nakonec však jedna aukční síň nabídla model prodeje celé kolekce, avšak po jednotlivých kusech, jejichž vyvolávací cenu určí sama. Zavázala se, že sbírku přebere a Janovi vyplatí domluvenou částku, bez ohledu na výsledky prodeje. Pro aukční dům to není riskantní byznys – zkušenost s prodejem celých rodinných sídel včetně umění i užitkových předmětů ukazuje, že každá věc má svého kupce.
Celý příspěvek Lenky Lindaurové, publikovaný 23. 3. 2022 na webu Hospodářských novin, najdete zde.