Rozhovor s ukrajinistkou a rusistkou Lucií Řehoříkovou, která působila v letech 2014–2020 jako ředitelka Českého centra v Kyjevě.
Jste v kontaktu s ukrajinským umělci a lidmi z kulturní oblasti, jak se cítí, jaká je celkově nálada?
Jsem v kontaktu s kamarády napříč Ukrajinou. Na situaci reagují překvapivě klidně a statečně. Nevzdávají se a každý dělá, co umí a může. Vznikají videa, texty, má to obrovskou sílu.
Cítí ruský vpád jako zradu od řekněme přinejmenším jazykově blízkého národa?
Ukrajinci jsou s Ruskem ve válce minimálně od roku 2014. Na Majdanu řekla Ukrajina jasně, kam chce patřit. Rusko je nepřítel a od nepřítele zradu očekáváte. Důsledky Putinovy agresivní politiky se do jisté míry odráží i v postoji Ukrajinců k tomu, co je ruské, a týká se to i kultury. To ale neznamená žádný zlý a slepý nacionalismus. Musíme si uvědomit, jak je pro Ukrajinu těžké volně dýchat ve stínu kolosu, v jehož čele stojí „car“ Putin. Ukrajinci si váží těch Rusů, kteří je podporují, vidí demonstrace v Moskvě, Petrohradě a jinde, ví, co za odvahu museli lidé, kteří jdou protestovat, projevit. Mimochodem je to opravdu velké množství spisovatelů, umělců, kteří se staví za Ukrajinu, byť je to riskantní.
Celý rozhovor Jany Machalické, publikovaný 1. 3. 2022 na webu Lidovky.cz, najdete zde.