Studie se zabývá kulturní politikou a kulturní rozmanitostí z hlediska komparativní mezinárodní perspektivy. Kulturní rozmanitost, ve všech svých podobách, představuje zásadní výzvu pro tradiční formulace kulturní politiky a naše chápání veřejných zájmů. Ve většině zemí se umělecké a kulturní prostředí nevyvíjelo tak, aby odráželo realitu změněné sociální situace. Tento rozpor by mohl ohrozit legitimitu kulturních institucí a veřejné politiky, která je podporuje. Posun od homogenity k různorodosti jako nové sociální normĕ vyžaduje přehodnocení procesů, mechanismů a vztahů potřebných k demokratickému rozvoji politiky v různých společnostech.