Hudebník Alexandr Smutný se v současnosti aktivně věnuje především hudebně-kreativní produkci ve společnosti Soundsgate, ale také kapele Jelen, kde hraje na trumpetu a perkuse, dále hudební škole Music Academy Prague nebo iniciativě Za živou hudbu.
Bylo se jej tedy na co ptát. Vzhledem k doznívající covidové vlně jsme rozhovor vedli e-mailem.
Jaký byl váš vztah k hudbě v dětství a jak se změnil dnes?
Pocházím z hudební rodiny, takže hudba je součástí mého života prakticky od kolébky a je krásné, že s postupem času mi přijde, že můj zápal k hudbě naopak ještě narůstá. V tom mi hudba připadá geniální. V současné době se snažím veškeré své zkušenosti s hudbou ze všech možných pohledů a odvětví realizovat právě ve výše zmíněných aktivitách, přičemž bych ještě v průběhu pandemie doplnil také inovace v hudbě a hudebním vzdělávání — také pod hlavičkou Soundsgate samozřejmě.
Dokážete říct, jak to aktuálně vypadá s hudbou v audiovizi a filmovém průmyslu v Česku obecně?
To je otázka, která by nám vystačila na několik samostatných rozhovorů. Pokusím se nabídnout pohled zvenčí a na něm to vysvětlit. Měl jsem před pár dny rozhovor s několika kolegy především z USA a Velké Británie, kteří patří ke špičce v oboru. Bavili jsme se na obdobné téma a již delší dobu zanechává česká hudba v audiovizi v zahraničí až na několik výjimek spíše neutrální dojem. Například jsme velmi obtížně vzpomínali na nějaká zahraniční festivalová ocenění české hudby v audiovizi. Český trh je navíc zasypán různou hudbou z databází — řekněme takovou „hudbou z prášku“ — a stejnou hudbu používají jak amatéři pro svá domácí videa, tak v tu samou chvíli klidně i filmy či seriály. Protože je to levné. No a to tak zhruba odpovídá i výsledku: nemá to duši a je to řadové.
Celý rozhovor Aleny Kaňové, publikovaný 15. 6. 2021 na webu Sedmé generace, najdete zde.