Teze, jež patří přitlouci na dveře sborovny.
Žádné z postkomunistických ministerstev školství v Česku nepřišlo s funkčním vymezením profilu absolventa střední školy. Co si studenti odnášejí z hodin literatury, a co je skutečným účelem její výuky? Dozvědět se kusá fakta z historie, nebo se spíš naučit pracovat se sémantikou a rozpoznat skryté významy?
Schopnost významy vytvářet a významům rozumět je jednou ze stěžejních podmínek lidského života. Osamělému ztroskotanci na pustém ostrově dává větší naději na přežití a pro člověka žijícího ve společnosti je stejně důležitá jako schopnost pozřít potravu. Literatura má přitom tu výhodu, že významy nabízí ve velice komplexních a zároveň dobře dostupných a pozorovatelných podobách. A existence literatury, trvající již několik tisíciletí, vybavila její reflexi kvalitními nástroji, díky nimž můžeme významy uchopovat.
Porozumění pojmům význam, smysl, reference, text a jeho znaky, intertextové vztahy či kontext by mělo být klíčovým parametrem posuzování kompetencí učitele (míněno v celém textu genericky, tedy bez ohledu na pohlaví či gender) literatury, ale i studentů (opět v generickém významu), které učí. Smyslem výuky literatury je přitom pochopení procesů, které se právě na výše uvedené pojmy vážou. Vše ostatní, co vytváří teoretický pojmový aparát, který uvažování o literatuře používá (popisné a konceptuální pojmy, jež označují složky díla, výrazové prostředky či členění na literární druhy a žánry), by mělo být vykládáno a využíváno právě se zřetelem k těmto základním pojmům.
Celý příspěvek Petra A. Bílka, publikovaný v kulturním čtrnáctideníku A2 15/2020 a na webu Advojka.cz, najdete zde.