Žila jste v Itálii, pět let v Japonsku, pocházíte z Podluží na Hodonínsku a teď jste v Roztokách u Prahy. Kde se cítíte doma?
Doma se cítím v Česku. Domov pro mě asi utváří kultura, ne tak úplně konkrétní místo. Ale možná to takto vnímám z pudu sebezáchovy. Když jedu na Moravu, hned cítím, kam patřím a kde je mi nejlíp. V Praze mi tak dobře není, ale tady v Roztokách jsem vlastně skrytá v lese a do města tolik nechodím. Řekla bych, že obecně mám na Moravě větší důvěru k lidem, a tím pádem i sama více komunikuju, těším se na všechny. Něco takového jsem si kolem Prahy zatím moc nevybudovala.
Jak jste se tedy ocitla v Roztokách?
Po návratu z Japonska jsme s tatínkem mých dětí chtěli najít prostředí, kde jako rodiče budeme oba schopni rozumět jazyku, ve kterém se děti vyučují. V Japonsku pro mě bylo bariérou písmo, na Moravě by byl pro jejich japonského otce překážkou jazyk. Taky jsme si nebyli jistí, kde zůstaneme, a chtěli jsme, aby děti byly flexibilní. Chodí proto do mezinárodní školy a vyučují se v neutrální angličtině.
Také jste žila v Miláně.
V Miláně jsem chtěla studovat, ale nakonec jsem na studium nedokázala našetřit. Školné se skládalo předem a to se mi nepodařilo. Nakonec jsem tam jen nějakou dobu konzultovala své portfolio. Mezitím jsem se pro jistotu vrátila na Moravu udělat přijímačky na střední školu, na kterou jsem pak taky nastoupila.
Celý rozhovor Michaely Hečkové, publikovaný v únoru 2020 na webu KreativníČesko.cz, si můžete přečíst zde.
Rozhovor je součástí seriálu Hrdinové kulturních a kreativních průmyslů v rámci komunikační kampaně nově vznikající Strategie rozvoje a podpory kulturních a kreativních průmyslů, kterou řídí Ministerstvo kultury České republiky od května 2018. Kreativní Česko postupně představí dvanáct příběhů inspirativních profesionálů z oblasti kulturních a kreativních průmyslů napříč nejrůznějšími odvětvími a hlavně celou Českou republikou.