Vážené kolegyně, vážení kolegové z oblasti literatury a slovesného umění, u příležitosti Světového dne autorských práv se na vás obracíme s otevřenou výzvou a prosbou o spolupráci.
Jejím cílem je dosáhnout spravedlivějšího postavení a odpovídající společenské prestiže literárních překladatelů a překladatelek.
Literární překlad je zásadní pro každou kulturu. Je oknem do jiných světů, pomyslným krevním oběhem, který zprostředkovává výměnu idejí, pohledů, literárních postupů, témat a způsobu jejich uchopení a zpracování mezi domácí a zahraniční literární scénou. V tomto smyslu „okysličuje“ domácí kulturu, inspiruje ji a rozvíjí.
Literární překladatelé a překladatelky svou erudicí a invencí umožňují, aby tato výměna probíhala hladce, bez zkreslení, ochuzení a nivelizace významu či stylu, a zároveň přispívají ke kultivaci a rozvoji mateřského jazyka. Význam jejich práce je ale přehlížený, a to tak dlouho a systematicky, až se neviditelnost této profese stala už v podstatě normou. Není proto výjimkou, že se dočteme o díle, které vyšlo „v novém, moderním překladu“, aniž bychom se dozvěděli, kdo je jeho autorem či autorkou.
Literární překlad je stále často vnímán jako určitý technický úkon, výměna slova za slovo; v tomto smyslu jako by chápání, nebo spíše nepochopení podstaty literárního překladu předjímalo nástup umělé inteligence, která se k překládání uměleckých textů staví podobně mechanicky.
Literární překlad je ale samostatným autorským dílem, a to i podle českého autorského zákona (zákon č. 121/2000 Sb.), který stanovuje, že autor překladu by měl být vždy identifikovatelný, a k ochraně jeho osobnostních práv doporučuje uvádět jeho jméno například i v komunikaci o překladovém díle na sociálních sítích.
My se však v této výzvě nechceme dovolávat zákona. Chceme apelovat na férovost a solidaritu lidí z literární a obecně kulturní branže.