I do uměleckého světa patří byznys

K. P.: Ústí nad Labem mě na první dobrou zaujalo. To město má zvláštní kouzlo a o krajině kolem ani nemluvím. Na nedávné konferenci Opuštěné domy jsem měla možnost seznámit se s občanskými aktivitami, které se ve vašem městě dějí. Architektka Jitka Žambochová prezentovala takzvanou Vizi Ústíčka a mluvil tam taky váš kolega Tomáš Petermann o Veřejném sálu Hraničář. V kontextu názvu mi pak nabitý multižánrový program, který v budově bývalého kina v centru města nabízíte, asociuje kulturní dům.

A. L.: Jste asi první outsider, který říká, že ho Ústí zaujalo. Co se týče Hraničáře, zvolili jsme podtitul Veřejný sál nejen proto, že jsme se chtěli vymezit vůči multikulturním centrům a kulturním domům, ale zejména proto, že název Veřejný sál navazuje na původní funkci domu. Za první republiky to byl spolkový dům. Navazujeme tedy na historii a zároveň je v názvu naznačeno, že jsme otevřenou platformou, fórem, kam může kdokoli přijít sdělovat své názory. Všichni ale ten dům znají pod názvem Hraničář.

Celý rozhovor Kateřiny Přidalové s Alešem Loziakem, publikovaný 15. 4. 2019 na webu KreativníČesko.cz, najdete zde.