Oba dva pracujete pro organizaci Kreativní Praha již několik let, Petr jako ředitel, Andrea jako člověk zodpovědný za projekty v oblasti strategického plánování. V lednu 2021 se Kreativní Praha stala samostatnou organizací, zapsanou jako ústav. V čem se chod Kreativní Prahy liší v porovnání s obdobím před rokem 2021, kdy organizace byla součástí Institutu plánování a rozvoje hl. m. Prahy (IPR)?
Andrea: Institut plánování a rozvoje zajišťoval zejména chod organizace z hlediska provozu. O služby a aktivity s tím spojené jsme se starali okrajově a mohli jsme se plně věnovat koncepční práci. Nyní je veškeré zajištění provozu na nás. Jelikož jsme velmi malý tým o šesti lidech, mnoho našich kapacit je nyní orientováno na zajištění provozu, což je něco, co jsme v minulosti nemuseli řešit.
Když se zakládala Kreativní Praha, řešilo se několik variant právní formy, a tudíž i způsob provozu této organizace. Ústav byl zvolen právě proto, že se vyznačuje vysokou mírou flexibility. Díky této právní formě můžeme být nejen koncepčním, ale i terénním pracovištěm, což znamená, že můžeme realizovat konkrétní projekty např. ve veřejném prostoru Prahy. Pokud bychom byli součástí Institutu plánování a rozvoje anebo pražského magistrátu, nad čímž jsme též uvažovali, měli bychom mnohem menší akceschopnost participovat na různých projektech.
Petr: Ano, největší rozdíl je v dynamice rozhodování a možnosti se zapojit do různých aktivit. Rozhodnutí v tak velkých institucích, jakou je IPR Praha, procházejí zákonitě spoustou složitých procesů a hierarchií. V Kreativní Praze vše řešíme u jednoho stolu v šesti lidech. Díky tomu dokážeme nyní participovat na osmnácti projektech najednou, zatímco na IPRu jsme zvládali v průměru dva projekty ročně. Na potřeby kultury tak můžeme reagovat velmi rychle. Této minimální reakční doby bychom ve velké instituci nikdy nedosáhli.
Celý rozhovor Terezy Kopecké, publikovaný 21. 10. 2021 na webu KreativníČesko.cz, najdete zde.