Dva nedávné případy sporů kolem autorských práv nejsou ojedinělými excesy, jak by se mohlo zdát, ale jen projev denního nakládání s tímto nepominutelným osobnostním právem.
Pro připomenutí: v prvním případě šlo o projekt Městské knihovny v Praze, která se rozhodla zveřejnit část díla Ivana Martina Jirouse jako volně přístupné e-knihy a využít pro to vydání z nakladatelství Torst. O souhlas požádala nakladatele Viktora Stoilova a jednu z dědiček, vykonavatelku autorských práv Františku Jirousovou. Potud se instituce zachovala korektně. Pak ale lidé, kteří tuto elektronickou edici připravovali, pozapomněli, že na Jirousově díle zanechali značnou stopu jeho editoři Martin Machovec a Michael Špirit. Když jeden z editorů zjistil, že knihovna s texty naložila bez jeho vědomí, a instituci oslovil, knihovna se chvíli tvářila jakoby nic, pak začala komunikovat a nyní se zdá, že snad dojde nejen k uzavření příslušných smluv, ale třeba dokonce i k finančnímu vyrovnání.
Druhý příklad je ještě více do očí bijící, protože tentokrát nejde „jen“ o editory, ale o samotné autorky. Nakladatelství Větrné mlýny ve spolupráci s editorkou Zuzanou Gabrišovou několik let (podle některých vyjádření sedm, podle jiných šest) chystalo antologii Milá Mácho, která měla přinést přehled českých básnířek mezi lety 1857 až 2014. Na některé autorky se již práva nevztahovala, na jiné samozřejmě ano. S osmi autorkami nakladatelství vůbec nejednalo a ony se o uveřejnění svých básní dozvěděly v okamžiku, kdy už kniha byla pokřtěna a recenzentům dorazily poštou recenzní výtisky. A bohužel se tento lapsus Větrným mlýnům nestal poprvé, stejný problém byl již u antologie ostravské poezie Briketa z roku 2013.
Celý příspěvek Anny Štičkové, publikovaný 24. 9. 2020 na webu I-kanon.cz, najdete zde.
Odkazy
Městská knihovna a „melodie podzemí“ (MIchael Špirit, I-kanon.cz, 1. 10. 2020)