Článek představuje paralelní existenci více známého příběhu o světovém kreativním městě Jižní Koreji a marginálního příběhu o schopnosti samoorganizace umělců a kulturních aktivistů. Studie začíná oficiální prezentací Soulu jakožto kreativního města, které žádá o členství v síti kreativních měst UNESCO, pokračuje diskuzí nad dvěma případovými studiemi a staví na relativitě pojmů centrálního a marginálního.