Stát jako objednatel výtvarných uměleckých děl, přečin či příklad dobré praxe

Otevřený dopis skupiny historiků a kritiků výtvarných umění poslanci Poslanecké sněmovny parlamentu České republiky panu Vladimíru Koníčkvi reaguje na jeho prohlášení v tisku Nemyslím, že by státní úřady měly nakupovat umělecká díla, od toho má stát galerie, které padlo v rámci mediální kampaně kolem Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ). Zástupci a zástupkyně Umělecko historické společnosti ČR, Sdružení českých kritiků a teoretiků, Svazu výtvarných umení Mánes a ProCulture/Otevřené společnosti o. p. s. upozorňují, že "Státy nakupovaly umění v minulosti bez ohledu na typ státního zřízení a děje se tak i dnes po celém světě... a nákup uměleckých děl státem je zcela legitimním nástrojem kulturní politiky."

Stát jako objednavatel výtvarných uměleckých děl – přečin, či příklad hodný následování?

Otevřený dopis skupiny historiků a kritiků výtvarných umění poslanci PSP ČR Vladimíru Koníčkovi

Vážený pane poslanče,

v rámci mediálně rozvířené kampaně kolem Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ) se v médiích objevilo Vaše prohlášení „Nemyslím si, že by státní úřady měly nakupovat umělecká díla,  od toho má stát galerie“.  Považujeme za svoji povinnost se proti tomuto výroku ostře ohradit.

Činnost a hospodaření NKÚ je jistě třeba standardním způsobem v rámci parlamentní demokracie účinně kontrolovat. Do takové kontroly však nelze implantovat nekvalifikovaný soud, že státní instituce a úřady by neměly nakupovat výtvarná díla, a tento nepravdivý, nespravedlivý a nebezpečný výrok šířit v médiích. Státy nakupovaly umění v minulosti bez ohledu na typ státního zřízení a děje se tak i dnes po celém světě.  Z hlediska dobrých mravů a zvyků je nákup uměleckých děl státem zcela legitimním nástrojem kulturní politiky, a aktivita NKÚ by z hlediska svých záměrů a výsledků měla být naopak chápána jako příklad hodný následování.

Otázka vhodné a přiměřené formy výběru uměleckých děl k nákupu z veřejných prostředků není podle předpisů jednoznačná. Považujeme za absurdní názor, který se objevil v tisku jako zdánlivě rozumná odpověď na vzniklý spor,  totiž že nákup uměleckého díla by měl být prováděn prostřednictvím standardního veřejného výběrového řízení (Respekt 31. 5. 2009)  Parametry výběrového řízení, především dosažení optimálního poměru mezi cenou a kvalitou, hrají z definice při nákupu uměleckých děl druhotnou  roli.

Věříme, že na základě argumentů, které podrobněji odůvodňujeme v příloze, své stanovisko zrevidujete. V tomto smyslu očekáváme i Vaši odpověď.

S pozdravem

V Praze dne 17. června 2009

prof. PhDr Milena Bartlová, CSc.
předsedkyně Uměleckohistorické společnosti
Filozofická fakulta Masarykova university

Dr. Vlasta Čiháková Noshiro
předsedkyně Sdružení českých kritiků a teoretiků

doc. PhDr. Jiří T. Kotalík
předseda SVU Mánes
Akademie výtvarných umění

Marta Smolíková
ředitelka ProCulture – výzkumné, vzdělávací a informační centrum pro umění kulturu
Otevřená společnost o. p. s.

Přílohu otevřeného dopisu najdete na www.proculture.cz/cultureinfo/kulturni-politika-v-cr/downloadfile.php?id=357

Kontaktní adresa: ProCulture/Otevřená společnost o. p. s., Seifertova 47, 130 00 Praha 3