Slováci drtí Čechy v digitálním restaurování filmů

K velkým událostem loňského festivalu patřilo uvedení prvního českého digitálně restaurovaného filmu Marketa Lazarová. Letos se Češi pochlubili s další opravenou klasikou − Hoří, má panenko. A Slováci? Ti se jen smějí. U nich prošlo touto úpravou už přes osmdesát filmů. Šéf slovenského filmového ústavu Peter Dubecký to vysvětluje prostě: "O naše bohatství pečuje stát."

Podíváme-li se na statistiky, Slováci v digitálním restaurování jasně Čechy drtí. U nás tímto procesem prošly pouze dva filmy. U vás přes osmdesát...

Konkrétně je to 43 celovečerních, 34 animovaných a 18 dokumentů. V celovečerních jsme se soustředili na filmy šedesátých let, dále jsme restaurovali pět pohádek a filmy ze 40.−50. let.

Důraz klademe logicky na filmy a tvůrce, kteří tvoří to nejlepší, co máme. Tedy filmy Dušana Hanáka, Juraje Jakubiska, Petra Solana, Ela Havetty, a samozřejmě i zakladatele slovenské kinematografie Paľo Bielika.

V animované tvorbě jsme digitalizovali výběr 18 filmů zakladatele slovenského animovaného filmu Viktora Kubaly a dále výběr toho nejzajímavějšíhood ostatních tvůrců.

V dokumentech je to šest základních filmů Dušana Hanáka počínaje snímkem Přišel k nám Old Shatterhand až po Obrazy starého světa, dále devět filmů Martina Slivky a už máme připravené tři filmy Deža Ursiniho.

Jak s těmi filmy dál pracujete?

Většina vyšla na DVD s tím, že 60. léta jsme vydali ve dvou edicích, dále vyšly slovenské pohádky a loni 40. a 50. léta slovenského filmu.

Filmový ústav začal vydávat profily tvůrců − tři filmy Dušana Hanáka (322, Ja milujem, ty miluješ a Ružove sny), Juraje Jakubiska (Kristove roky, Vtáčkovia, siroty a blázni a Sedím na konári).

Na řadu přijde Štefan Uher i Paľo Bielik. K dnešnímu dni máme prodaných přes 500 000 nosičů, což je na tak malý trh a malou zemi mimořádný výsledek. Navíc je mnoha způsoby posíláme i do světa, na festivaly i nejrůznější akce, aby dělaly slovenskému filmu reklamu.

Dále je Slovenský filmový ústav například koproducentem česko-slovenského projektu 25 ze šedesátých, na kterém se citelně projevilo, jak důležitá obnova a digitalizace je. Náš koprodukční vklad spočíval v tom, že jsme poskytli své archivní materiály. A je opravdu citelný rozdíl, když ty slovenské jsou restaurované a české nikoliv.

Zní to všechno až neuvěřitelně. U nás se stále mluví o nedostatku peněz − vy máte tolik sponzorů nebo moudrý stát?

To druhé. První snahy začaly někdy v roce 2004, podstatný pak byl rok 2006, kdy vláda schválila projekt obnovy a záchrany audiovizuálního dědictví.

Od toho roku je tento projekt naplánovaný až do roku 2020, což je dlouhé období, a vláda do něj každoročně vkládá prostřednictvím ministerstva kultury SR 1,5 miliónu eur. Do roku 2011 jsme tak měli vyčleněné 2 200 000 eur jen na digitalizaci filmů.

...

Celý rozhovor Věry Míškové, který byl zveřejněn na serveru novinky.cz a v deníku Právo (4. 7. 2012) si můžete přečíst zde.