Přihlášení
Login:

Heslo:

Institut umění - Divadelní ústav
Celetná 17
110 00 Praha 1
T 224 809 134
info@institutumeni.cz


Aktuality / ČR / Další informace

Podpora umění a habaděj problémů - v komunikaci

www.proculture.cz, 26. dubna 2012
Institut umění – Divadelní ústav IDU zveřejnil stanoviska Ministerstva kultury ke studii Zpráva o státní podpoře umění 2011. Tato studie je první zveřejněnou prací, která reflektuje Koncepci účinnější podpory umění 2007−2013 a plnění vládou schválených úkolů, jež mají přispět k vytváření lepšího prostředí pro oblast umění. Podle MK zpráva obsahuje řadu chybných tvrzení, nepřesností a zavádějících informací ale především jsou podle MK některé úkoly v koncepcích všeho druhu mnohdy přáním odborné veřejnosti, která jsou však nereálná, zpracovatelé koncepce ve snaze vyhovět požadavkům odborné veřejnosti takové nereálné úkoly zapracují do materiálu a pak samozřejmě dochází k tomu, že úkoly nemohou být splněny. Přinášíme komentář Marty Smolíkové, autorky zprávy a ředitelky ProCulture.

Institut umění – Divadelní ústav IDU zveřejnil stanoviska Ministerstva kultury ke studii Zpráva o státní podpoře umění 2011. Tato studie je první zveřejněnou prací, která reflektuje Koncepci účinnější podpory umění 2007−2013 a plnění vládou schválených úkolů, jež mají přispět k vytváření lepšího prostředí pro oblast umění. Podle MK zpráva obsahuje řadu chybných tvrzení, nepřesností a zavádějících informací ale především jsou podle MK některé úkoly v koncepcích všeho druhu mnohdy přáním odborné veřejnosti, která jsou však nereálná, zpracovatelé koncepce ve snaze vyhovět požadavkům odborné veřejnosti takové nereálné úkoly zapracují do materiálu a pak samozřejmě dochází k tomu, že úkoly nemohou být splněny. Přinášíme komentář Marty Smolíkové, autorky zprávy a ředitelky ProCulture.

Podpora umění strategickou prací

Institut umění − Divadlení ústav (IDU) zveřejnil prostřednictvím webových stránek, které jsou věnovány koncepci umění stanoviska Ministerstva kultury ke studii s názvem Zpráva o státní podpoře umění 2011. Tato studie je vůbec první podobnou prací, která vznikla mimo budovu ministerstva kultury a popisuje plnění vládou schválených úkolů, které mají přispět k vytváření vhodného prostředí pro oblast umění. Zpráva vznikla v rámci vědecko-výzkumného projektu Institutu umění – Divadelního ústavu. Projekt navazoval na zpracování návrhu zmiňované koncepce, k čemuž byl IDU pověřen MK, svým zřizovatelem.

Návrh koncepce vznikal v letech 2004−2006 ve spolupráci s nestátním neziskovým centrem ProCulture, jehož ředitelka koordinovala práci pracovních skupin, koncipovala teze a později formulovala text materiálu. Při pracích na Koncepci byly využívány nástroje k co největšímu zapojení odborné veřejnosti, vznikly jmenované webové stránky, kde byly průběžně zveřejňovány pracovní verze textů i podkladové studie. Po ukončení těchto prací a přijetí koncepce vládou IDU získalo podporu projektu v rámci programu Věda a výzkum, který umožnil pokračovat v analytické práci, tu vedla ředitelka IDU Eva Žáková, s tím, že jako jeden z řady výstupů vznikne i průběžné vyhodnocení plnění koncepce a návrh tezí pro další období, které zpracovala Marta Smolíková, jež v minulých dvou a půl letech byla i předsedkyní Rady ministra pro umění. Vytvoření této rady bylo jedním z úkolů koncepce.

Výzkumný projekt byl ukončen roku 2011, jeho hlavním motivem bylo zpracovat podkladové materiály pro další strategickou práci a to s ohledem na přípravu dalšího programového období 2014−2020. Bez strategických materiálů, které předpokládají průběžnou analytickou činnost, jsou úvahy o roli umění a kultury pro další udržitelný rozvoj této země, pro kvalitní život občanů, pro inovace, vzdělání a vůbec pro společnost i hospodářství, jen prázdnými řečmi. Na ty nikdy nikdo žádné peníze nedá, natož Brusel.

Jsou vládní koncepce a strategie jen cáry papíru?

Podle MK jsou některé úkoly v koncepcích všeho druhu mnohdy přáním odborné veřejnosti, která jsou však nereálná, zpracovatelé koncepce však ve snaze vyhovět požadavkům odborné veřejnosti takové nereálné úkoly zapracují do materiálu a pak samozřejmě dochází k tomu, že úkoly nemohou být splněny.

To je tvrzení, které se snaží místní politickou kulturou legitimizovat přístup MK k výkonu své práce. Říká, že vláda ačkoliv něco na návrh MK schválí, vůbec to neznamená, že by to MK chtělo, natož mělo dělat. Podobně politické strany v programech něco slibují, vláda ujišťuje parlament a občany ve vládním prohlášení, pak koná v rozporu se sliby a závazky – to známe všichni velmi dobře ale ospravedlňovat se tím?

Východisko: Ministerstvo financí nám nechce nic dát

Jako jeden z hlavních důvodů, proč nelze úkoly plnit, je uváděn nedostatek peněz. Tomu rozumí každý, zvlášť v dnešní době šetření a škrtů. Rozporován je fakt, že v usnesení koncepce je vládou zaúkolován nejen ministr kultury ale i ministr financí, který má pomoci zajistit finanční prostředky, jež jsou specifikovány v příloze usnesení vlády. MK jako důkaz, že MF kulturu nechce podporovat, cituje předkládací zprávu pro vládu:

materiál je předkládán s rozporem pouze vůči zásadní připomínce Ministerstva financí, které žádá vypustit v návrhu usnesení bod II e) spolupráci I. místopředsedy vlády a ministra financí na zajištění finančních prostředků na realizaci Koncepce s tím, že koncepci je nutné realizovat v rámci schválených rozpočtů a střednědobých výhledů na příslušná léta.

Ano, před projednáním na vládě se opravdu MF chtělo z této zodpovědnosti vykroutit, MK na to ale nepřistoupilo, materiál předložilo na vládu s rozporem a MF nakonec podle předjednané dohody svoji připomínku stáhlo. Koncepce byla vládou schválena jednohlasně. Tedy i ministrem financí, což si může každý na vládním serveru dohledat! MK do ruky získalo jedinečnou možnost s MF jednat z lepší pozice. Jenže, jak se říká, stáhlo kalhoty před brodem a do vody jen strčilo nohu. Ministr Jehlička totiž vládě navrhl odstranit z usnesení úkol předložit vládě průběžné zprávy o plnění koncepce, a sice hned dvě, první do konce března 2010 a druhou do konce minulého měsíce (do 31. března 2012). Ministr, či dnes ministryně kultury to mohla a měla využít k tomu, aby se vláda upozornila, proč nemohou být některé potřebné úkoly plněny - protože MF řádně nespolupracuje?  Jenže MF na plnění jiných usneseních s MK spolupracuje a spolupracovalo, například na zajištění peněz pro Národní kulturní poklad a to v miliardách. Na návrh samotného ministra kultury se smetla podpora umění z vládního stolu a MK se zároveň osvobodilo z povinnosti vyhotovit průběžnou zprávu, za kterou by si stálo. . 

Znamená to tedy, že v této zemi členové vlády hlasují pro něco co, nechtějí plnit? A jak se pozná, kdy to chtějí plnit a kdy ne? A jakou roli v tom hraje státní administrativa, když od schválení koncepce se vystřídalo sedm ministrů a ministryň ze čtyř různých politických stran?  

Peníze nejsou, pokud je nenajdou lobisti

Za pozornost stojí vysvětlení, proč MK dosud nezavedlo Program státní podpory prezentace soudobé výtvarné i architektonické tvorby v galeriích, muzeích a výtvarných síních, ačkoliv opakovaně od roku 2001 si tento úkol nechává posvětit vládou. Je to opět nedostatek peněz, přičemž se ohrazuje proti srovnání s programem pro profesionální divadla a orchestry, který prakticky funguje od roku 1995: poněvadž velkou roli při tvorbě programu, jeho cílů, podmínek a principů sehrály profesní organizace – Asociace profesionálních divadel a Asociace symfonických orchestrů a pěveckých sborů. Měly zároveň i velký podíl na získání prostředků na program do rozpočtu MK. Jinými slovy, dokud nebudou mít muzea a galerie stejně silnou lobby jako mají divadla a orchestry, nemůžou se divit, že jejich podpora ze strany státu je mizerná. Co na tom, že výtvarné umění je mnohem víc doménou jednotlivců, kteří pracují s nemluvícími uměleckými díly víc než s výkonnými umělci a sjednocení zájmů v této oblasti, je z principu mnohem složitější, než u týmově pracujících divadelníků, kteří se potřebují navzájem – i s umělci. Představa, že státní správa má dbát na spravedlivý a rovný přístup k podpoře kulturní infrastruktury, podlehla zjevně korozi. MK potřebuje, aby peníze do rozpočtu nejdřív někdo vyloboval. 

Lid z toho má prospěch

Grantový cyklus, jehož zdlouhavost (žádosti koncem září, výsledky za 5 měsíců) a neochota chápat rozdílnost charakteru ziskových a neziskových organizací v rámci dotační politiky je evergreenem a spíše politickým tématem k širší diskuzi. Argument MK, že odborná i laická veřejnost má prospěch z toho, že je realizován určitý projekt, bez ohledu na to, který subjekt daný projekt realizuje a případně na něj čerpá dotaci je populistický a zavírá oči před tím, že kulturní byznys a návazný kreativní průmysl se nejen v Evropě, prudce rozvíjejí jako hospodářské odvětví. Pro řadu firem, je dnes zajímavé přidat si nějaký ten kulturní projekt, případně založit další společnost, která opakuje úspěšné strategie dříve objevené a použité neziskovými organizacemi, poněvadž na ně dostanou dotaci. Lze se jen dovtípit, že řada z nich, pokud dotaci nedostane, nic nedělá a pokud dostane, replikuje ozkoušené a podnikatelsky sází na dobrou investici. Řada těchto firem působí úspěšněji, než podvyživené neziskovky – i to se často veřejnosti líbí. Pak ale není divu, že peněz je a bude málo a bude se nadále zvětšovat frustrace kulturních aktérů, zejména těch, co usilují o experiment, jdou do opravdového finančního rizika, a snaží se přicházet s novými věcmi.

Jeden festival to nevytrhne

MK také nesouhlasí s větou, že chybí politická a administrativní vůle naplnit program podpory národnostních menšin a Program podpory integrace romské menšiny finančními prostředky ve výši původně deklarovaných částek. Co si o tom myslet, když podle výroční zprávy za loňský rok opět ani nevyčerpalo na podporu romských aktivity své 2 miliony korun a na podpoře kulturních aktivit národnostních menšin ušetřilo téměř 10 %, přestože tyto, ve státním rozpočtu samostatně schválené položky, nebyly v průběhu roku krácené. Jako doklad politické ochoty podporovat projekty zaměřené na romskou kulturu uvádí MK příklad festivalu Khamoro, kdy vláda v roce 2003 přijala usnesení, kterým ministrovi kultury uložila poskytnout účelovou dotaci na tento festival. Současně uložila tehdejšímu místopředsedovi vlády pro výzkum a vývoj, lidská práva a lidské zdroje zapracovat ve spolupráci s ministrem financí do státního rozpočtu, a sice do kapitoly Všeobecná pokladní správa podporu tohoto festivalu na další roky, až do roku 2009 − z toho je zřejmé, že vláda, než, aby se spolehla na MK, našla jinou cestu, jak podporu festivalu zajistit, mimochodem s velkým úsilím pořadatele festivalu vylobovanou. Loni festival získal dotaci, tak jako v roce 2003, svých 1,3 milionů, které MK nyní dostává účelově do svého rozpočtu, právě na tento festival. Soužití s romskou menšinou je nepřehlédnutelný problém v řadě českých měst, zřetelné úsilí řešit tyto problémy i v kulturní rovině by rozhodně neškodilo.   

Závěr

Cílem zprávy nebylo podat úplný výčet všeho co se stalo, ostatně situace se mění a nové věci vznikají stále. Cílem bylo na konkrétních příkladech doložit a ozřejmit směřování a úsilí MK. Proto nemá cenu se vyjadřovat k doplňujícím informacím, které ať už z nepozornosti, či nevědomosti autorka ve zprávě neuvádí. Za ty se patří poděkovat. To však neplatí pro výtku ohledně jednotné databáze žadatelů o dotace. Ano, existuje řada centralizovaných databází, se kterými autorka i pracuje, jde ale o to, že na MK se s žádným jednotným systémem pro registraci žádostí a tedy ani pro sledování potřeb žadatelů nepracuje. Každý kdo na MK administruje dotační program si vytváří excelové tabulky podle svého. Tak je běžné, že některé grantové komise dostávají tabulku, která uvádí kolik žadatelé dostávali v minulých letech, někde řadí zvlášť organizace podle právního statusu, jinde z názvu organizace nepoznáme ani právní status žadatele. Dokonce se stane i to, že na jednání komise se objeví projekty, které v seznamu žádostí nebyly. Možná by pomohl obyčejný grant management systém, který mají soukromé nadace, neboť to po nich chce seriózní auditor.

Celkové hodnocení pro MK nedopadlo tak zle, po pěti letech je z 29 úkolů 8 plněno či splněno, na 13 se pracuje, 3 úkoly mají problémy a ve 4 případech autorka nezaznamenala výsledky ani zvláštní úsilí. Dva roky na práci zbývají. Jen by bylo lepší se bavit i problémech, kterých je habaděj, neodmítat jiný pohled s tím, že zpráva obsahuje řadu chybných tvrzení, nepřesností a zavádějících informací. Natož po vydání této zprávy dopisem poděkovat členům rady ministra pro umění, včetně autorky zprávy s tím, že jejich čtyřletý mandát skončil, když MK umožnilo této radě fungovat pouze dva a půl roku.  

Marta Smolíková
ProCulture o. s.

Reakce a poznámky Odboru regionální a národnostní kultury Ministerstva kultury a Samostatného oddělení umění Ministerstva kultury ke Zprávě (Naplňování koncepce účinnější podpory pro léta 2007–2013) z března 2012 ke stažení na stránce zde.

« zpět | nahoru